Chalenge Completed [CZ]

I borrowed it

Nina

...everything she doesn't see.

Little mee.

,,Ahh, mě se tak nechce." povzdechla jsem si po vypnutí budíku. Posadila jsem se v posteli a promnula si oči, natáhla jsem se k oknu a rozhrnula závěsy. Ranní slunko mě doslova oslepilo. Slezla jsem z postele a šla jsem do šatníku pro oblečení. ,,Tak, co dnes?" zeptala jsem se sama sebe. Rozhodla jsem se pro riflovou uplou sukni a hnědé tričko s dlouhým rukávem. Nutno podotknout že bylo z lehké látky-viz. média 👇

Věci jsem položila na postel a šla jsem se umýt do koupelny. Poté jsem se šla obléct a trochu namalovat, to znamená řasenka a matná rtěnka. Vlasy jsem sepla do culíku a hotovo. Vzala jsem si tašku s mobilem a vydala jsem se do kuchyně. ,,Ahoj." pozdravila jsem Sophie, která  seděla u stolu a snídala. ,,Ahooj!" řekla vesele. Musela jsem se usmát. ,,Mamince volala paní Molissnová že jdou dnes i s Jesi k doktolovy, tak mě máš odvézt až do školky." ,,Dobře, ale musíme jít dřív, abych to stihla." Sophie jenom pokývala hlavou a dál se věnovala snídani.
***
,,Pojď Sophie." po snídani Jsem šla odvést Sophie do školky. ,,Už jdu." seběhla schody a já si šla obout stejné boty jako včera - bílé conwersky. Sophie si nazula sandály a mohli jsme vyrazit. Celou cestu bylo ticho, Sophie promluvila až když jsme šli parkem a procházeli kolem dětského hřiště. ,,Půjdeme tam dneska?" zeptala se s nadějí v očích. ,,Jasně, vždyť jsem ti to slíbila." Sophie si poskočila a usmála se.
Dovedla jsem jí až před školku. ,,Nezlob, odpoledne tě vyzvedne paní Morissnová. Tak se uvidíme doma, jo?" ,,A ploč ne ty?" ,,Jsem až do půl čtvrté ve škole, víš. Nestihla bych to." Sophie chápavě přikývla a vešla do svojí třídy. Já jsem se otočila a odešla jsem do školy. Už jsem byla na parkovišti školy, když mi začal zvonit mobil. Marry...

M: Kde si?

Já: Taky tě zdravím, jsem na parkovišti. Dej mi 5 minut.

M: Tak ale pohnii!

Já: No joo.

Ukončila jsem hovor a šla směrem vchod do školy. Uviděla jsem ji jak stála u mojí skříňky. ,,Co je tak naléhavého, že tak ječíš?" zeptala jsem se se zvednutým obočím. ,,Koukni na skříňku." nechápavě jsem se otočila ke skříňce, a uviděla na ní přilepenou obálku. Odlepila jsem ji a pomalu otevřela. Ve vnitř se nacházel malý čtvereček papíru s pouhým Děkuji.
Rozhlédla jsem se po chodbě, abych zjistila jestli tu onen "spisovatel" není. A byl. Zelené oči na mě koukaly a na tváří mu hrál mírný úsměv. Nevěřícně jsem pokroutila hlavou a dopis dala do skříňky, ze které jsem si vytáhla učebnice a pak ji zavřela. ,,Co tam bylo?" zeptala se nedočkavě Marry. ,,Jen nějaký vtip." zalhala jsem jí. Ta jenom pokývala hlavou a společně jsme šli na fráninu. Od doby co vešel do třídy učitel jsem byla mimo realitu. Vůbec jsem ho nevnímala. Co si myslí? Já ho možná zachráním před vězením nebo záchytkou, a on mi pošle dopis? To má ego tak vysoko, že nemůže dojít a normálně říct děkuji? Mám ho ráda čím dál tím míň. ,,Slečno Connors?!" probudil mě z přemýšlení učitelův naštvaný hlas. ,,Ano?" řekla jsem potichu. ,,Zopakuj te mi co jsem říkal." řekl už poměrně klidně. ,,No..ehh,..že..ehm.." neměla jsem nejmenší tušení. ,,Dávejte laskavě pozor. Ať se to neopakuje." jenom jsem přikývla a sklopila zrak. ,,Co v tvojí řeči znamená 'no..ehh,..že..ehm' ?" zeptala se mě Marry a snažila se zadržet záchvat smíchu. ,,Sklapni." řekla jsem jí a pro tentokrát jsem se věnovala výkladu.
***
,,Haha, moc vtipný." ironicky jsem se zasmála, protože Marry právě vypráví  Jennin můj příběh z francouzštiny. Jennin chytila záchvat smíchu. ,,Proč si vlastně nevnímala?" sakra. Co mám jako říct? 'No víš, včera malém zatkli Nicka a já ho z toho dostala. A ten dopis byl od něho?' Jennin by se zbláznila. ,,Ani nevím, prostě mě to...nebavilo?" řekla jsem a sklopila oči. Obě dvě se koukli na sebe a pak na mě s povytáhlím obočím. ,,Tak OK." řekla Jennin a zavřela svoji skříňku. Oddechla jsem si a šla jsem na další hodinu.
***
,,Tak zítra." zamávala jsem Marry a Jennin mě napodobila. ,,Něco ti musím říc-" začala Jennin. Byla by pokračovala ale můj vyzváněcí tón ji přerušil. Neznámé číslo.