Our world 2 (L.T.)

7.

Další den jsem se cítila jinak. V kavárně jsem se usmívala na všechny, co přišli, pravým úsměvem.

"Tak co se děje." spustí na mě Perrie, když už tu nemáme takový nával.

"Cože?" zeptám se nechápavě.

"Celý den máš nezvykle hodně veselou náladu."

"Vážně? Ani jsem si nevšimla." zalžu.

"Že je v tom nějaký kluk?" nadšeně si povyskočí.

"Perrie." začnu, ale jsem přerušena.

"Jsem tak ráda, že jsi na toho blba zapomněla. Tak kdo to je? Znám ho?"

"Nikdo to není co blázníš." zasměju se a pobaveně nad ní pokroutím hlavou. Můj úsměv avšak hned zmizí, když se předemnou objeví chlapík s krásnou kyticí rudých růží.

"Dobrý den, hledám Eleanor Mikaelson."

"To-to jsem já." lehce se zakoktám.

"Zde mi to prosím podepište." řekne a tak učiním. Do ruky mi předá tu překrásnou kytku a odejde.

"Hele je tam nějaký obří dopis. Kdo ti to poslal?" vyptává se dál Perrie.

"Já nevím, jdu si to přečíst do zadu."

"Ale no tak." zahřmí, ale já jí už nevnímám. Dojdu do zadu, kde si k růžím pořádně přičichnu. Otevřu dopis a vyndám papír, který je psán ručně.

Dráha Eleanor,

jednou jsi mi napsala, že by jsi chtěla někdy dostat překrásnou kytici rudých růží jelikož tvůj bývalý přítel tě sice zval do restaurace, ale nikdy ti kytici nekoupil. Proto jsem se rozhodl, že dívka jako ty si něco takového zaslouží. Nejraději bych ti dal jednu kytku za každý den co se známe, ale myslím, že by jsi z toho byla spíš nešťastná než šťastná.

Nad tímhle kouskem jsem se zasmála.

Je jich přesně 19 jelikož je to 19  měsíců kdy jsme si poprvé napsali. Přes půl roku jsme si psali a já to miloval, miloval jsem tebe. Bohužel na rok jsme se od sebe úplně odtrhli a já vím, že je to moje chyba přesto doufám, že tohle nebudeš brát jako troufalý čin. Chci se jednou setkat tak aby to stálo za to a dokuď se to nestane, mám se aspoň na co těšit. Miluju tě El, vždy budu, protože jsi ojedinělá dívka.

Doufám, že se líbí

tvůj Lousi T.

Popravdě tohle jsem nečekala, ale bylo to tak úžasné, pro mě romantické, že jsem byla ráda, že jsem mu včera napsala. S úsměvem jsem se dívala na jeho zprávu. Do místnosti přišla Perrie a než jsem se stačila vzpamatovat, vzala mi dopis.

"Tvůj Louis T." přečetla si jen konec a podívala se na mě. "Jako ten Louis?" lehce zvýšila hlas. "Bože Eleanor, nebyl on důvod proč ses odstěhovala?"

"Ne, nebyl. Ten důvod byl Thomas jelikož jsem mu nechtěla být na blízku."

"Takže on nebyl důvod proč jsi probrečela tolik nocí." zakřičí už. Naštvaně odejdu z místnosti a jdu za pult abych mohla obsloužit zákazníky. Vím, že má pravdu, ale copak mám na vybranou, když mi tak krásně píše.

"Omlouvám se." řekne Perrie, když se vrátí zpět za mnou.

"To já. Máš pravdu, ale já prostě nemůžu. Copak mohu dělat drahoty, když mi píše, posílá květiny, které jsem vždy chtěla. Jak mohu jít dál, když jsem to nezvládla ani po roce?" ke konci už šeptám.

"Jestli ti znovu ublíží ať si mě nepřeje." řekne vážně a pak se usměje, vtáhne mě do objetí, které teď opravdu potřebuji.

"Jsi nejlepší." řeknu jí a pořádně jí zmáčknu.

_______________________

Dneska docela dlouhý díl 🙌

Snad se líbí.

Hlasujte, komentujte ❤

S láskou Kthxx ❤