Tábor puberťáků

1.

"Sofio! Pojď už dolů a vem si zavazadla. Už odjíždíme!" křičí na mě mamka z obýváku zatím co jsem se oblékla. Popadla jsem kufr a sportovní tašku a šla po schodech dolů. "Tak a je to tady. Můj první tábor. 1 měsíc bez mobilu v přírodě." přeříkávala jsem si vduchu sama pro sebe. Táta nakládal má zavazadla do kufru auta, ve kterém jsme s mámou čekaly. Jsem jedináček,takže se mnou žádný sourozenec nejel. Do sluchátek jsem si zapla svou oblíbenou písničku "Help me help you" od Logana Paula. Mamka a taťka zase měli ty rodičovské kecy jako například: "Buď na sebe opatrná, kdyby se ti něco stalo řekni to hned vedoucí nebo vedoucímu" a "Bude nám smutno. Budeme na tebe myslet a pošli nám alepsoň pohled nebo dopis, ať máme přehled." Odkývala jsem jim to na souhlas a zaposlouchala se do melodie písně. Jeli jsme půl hodiny a zastavili u místa, kde nás měl čekat autobus. Čekal tam, tak jsem s kapkou nervozity otevřela kufr auta a vytáhla své zavazadla. Rodiče předávali takové postarší mile vypadající ženě, o které jsem zjistila, že je to zdravuška papíry o bezinfekčnosti. Když mi dala zdravuška signál rukou, abych nastoupila do autobusu, tak jsem tam vešla. Jak jsem procházela uličkou, zjistila jsem, že v přední části jsou obsazené 4 dvojsedačky, na kterých seděli vedoucí. Vypadali sympaticky. Pozdravila jsem je a oni mi to oplatili. Byli to 4 ženy a 4 muži. Vypadali tak na 23 let. Potom jsem šla do zadní části vozydla, na 5ti sedačky kam si sedám vždycky. Bylo tam volno, tak mi nic nebránilo se tam usadit. Zapla jsem si do sluchátek písničky. Někdo si sedl vedle mě, tak jsem si ze slušnosti vyndala sluchátka z uší. "Ahoj, já jsem Sofia, pro tebe Sof." představila jsem se a upřímně se usmála. "Ahoj, já jsem Max. Těší mě."
představil se mi ten kluk a věnoval mi úsměv. Měl tmavě hnědé oči a hnědé vlasy. Byl mi celkem sympatický, jako zatím všichni odsud. Nadechla jsem se  a ucítila jsem vůni, nebo spíš smrad, předraženého parfému. Přišly tam 4 blonďaté a prsaté holky, které mi na pohled nebyly vůbec sympatické. "Hele, vy dva tam, uhněte. Chceme si tam sednout my!" okřikla nás ta prsatice. "My si můžeme sednout kde chceme převoněná nádhero." odpálkovala jsem ji. Ona si jen odfrkla a odkráčela si s tou svojí blond partou na asi 10ti cenťákových podpatcích. "To je Bella a její parta. Je to taková ta táborová primadona." řekl mi Max a já to odkývala. K nám na sedadla si ještě přisedli nějácí 3 kluci.

Ahoj.☺ Vítejte na mém 2 příběhu. Tato kapitola je taková.. jak bych to řekla. Nezáživná? Ale potom se to rozjede. Zítra jedu já na tábor. Tak 10 dní nebudou kapitoly. Dobrou noc.🌛