Old Friends | h.s |

24. Pain Gets Hard

Při tom civění na zprávy od Harryho, jsem si nevšimla auta, které předemnou zastavilo.

"Jak dlouho tam chceš stát?" Promluvil.

"Já-á?" Zeptala jsem se nejistě.

"Ne, ta žvýkačka támhle na chodníku," protočil oči. "Dělej nastup si."

Nejistě jsem otevřela dveře od jeho auta a sedla si vedle něj. Zavřela jsem je za sebou a on se v tu chvíli rozjel.

"Ty si nemyslíš, že jsem uječená hysterka?" Pokrčila jsem obočí.

"Možná trochu. Nechceš mi to spíš vysvětlit?" uchechtl se.

"Skoro nikdo to neví, Louisi" sklopila jsem pohled.

"Notak" přemlouval mě.

"Loui.." popotáhla jsem a snažila se udržet slzy, které jsem měla opravdu na krajíčku.

"Nechtěl jsem, tě rozbrečet" zamumlal.

"Já nebrečím," a v tu chvíli jsem se opravdu rozbrečela, brečela jsem tak, jako když jsem se dozvěděla, co tenkrát Styles provedl. už dobrých pár let tu bolet držím v sobě. Tak moc to bolelo a stále bolí, bolí to čím dál víc...