Chceš se zabít? Představ si to.
Jednoho dne přijedeš ze školy. Měl/a jsi další strašný den. Jsi právě připravená se vzdát. Takže jdeš do svého pokoje, zavřeš dveře a vytáhneš ten dopis na rozloučenou, který jsi napsala a přepsala znovu a znovu. Vyjmeš ty žiletky a pořežeš se naposledy. Vezmeš tu láhev pilulek a spolykáš je všechny. Když si lehneš přidržíš dopis k hrudi a zavřeš oči naposledy.
O několik hodin později tvůj malý bratr zaklepe na dveře, aby ti přišel říct že večeře je hotová. Neodpovídáš, takže vstoupí. Všechno, co vidí je jak ležíš na posteli, takže si myslí, že spíš. Řekne to vaší matce. Tvoje máma jde do tvého pokoje, aby tě vzbudila. Všimne si, že je něco špatně. Chytne papír cos měla v ruce a přečte si ho. Brečící, snaží se tě probudit. Říká řvé jméno. Tvůj bratr, tak zmatený, běží, aby řekl tátovi, že "maminka pláče a sestřička se nechce vzbudit." Tvůj otec běží do tvého pokoje. Podívá se na tvou mámu, pláče a drží dopis na hrudi, sedící vedle tvého těla bez života. Zasáhne ho to co se děje, a křičí. Křičí a hodí něco proti zdi. A pak, když padá na kolena, začne plakat. Tvá máma se k němu přisune. Sedí tam, drží se navzájem a plakají.
Další den ve škole je oznámení. Ředitel říká všem o tvé sebevraždě. Trvá to několik vteřin, než se to vstřebá, a jakmile to udělá, všichni mlčí. Každý se obviňuje. Vaši učitelé si myslí, že na vás byli moc tvrdí. Ty protivné populární dívky, myslí na všechny věci, které vám řekli. Ten chlapec, který na tebe pokřikoval jménem, se začíná nenávidět, protože nikdy neřekl, jak krásná jsi skutečně byla. Tvůj bývalý přítel, ten, o kterém jsi všechno řekla, že se s tebou rozešel ... Nedokáže to zvládnout. Zničený začne plakat a uteče ze školy. Tví přátelé? Taky vzlykají a přemýšlejí, jak to že nikdy neviděli, že by se něco dělo, a přáli si, aby ti pomohli dříve, než bylo příliš pozdě. A tvoje nejlepší kamarádka? Je v šoku. Nemůže tomu uvěřit. Věděla, čím procházíš, ale nikdy si nemyslela, že by to dopadlo tak špatně ... Je na tom dost špatně. Nemůže plakat, nedokáže cítit nic. Vstane, vyjde z třídy a klesne na podlahu. Třepající, křičící, ale žádné slzy nevycházejí.
O několik dní později na tvém pohřbu. Celé město přišlo. Každý tě znal, ta dívka s jasným úsměvem a bublinou osobnosti. Ta, která tam byla vždycky, rameno, na kterém se mohl člověk vyplakat. Mnoho lidí mluví o všech dobrých vzpomínkách, které s tebou měli, bylo jich hodně. Všichni pláčí, tvůj malý bratr ještě neví, že jsi se zabila, je příliš mladý. Vaši rodiče mu řekli, že jsi umřela. Hodně ho to bolí. Byla jsi jeho velkou sestrou, měla jsi tam vždycky být pro něj. Tvoje nejlepší kamarádka, zůstane silná přes celí pohřeb, ale jakmile začnou spouštět tvou rakev do země, neudrží to. Pláče a pláče a nezastaví celé dny. O dva roky později. Tví učitelé všichni opouštějí svou práci. Ty protivný oblíbený dívky mají poruchy příjmu potravy. Ten kluk, který tě šikanoval, se řeže. Tvůj bývalý přítel neví, jak milovat a jen spí s dívkami. Tví přátelé se dostanou do deprese. Tvoje nejlepší kamarádka? Pokoušela se zabít. Neuspěla, jako ty, ale zkusila to ... tvůj bratr? Nakonec zjistil pravdu o tvé smrti. On sám si ubližuje, v noci pláče, dělá přesně to, co jste dělala po léta vedoucí až ke tvé sebevraždě. Tví rodiče? Jejich manželství se rozpadlo. Tvůj otec se stal workoholikem, aby se odvrátil od tvé smrti. Tvoje matka byla diagnostikována s depresí a prostě leží v posteli celý den. Lidé o tebe mají starost.
Možná si to nemyslíš, ale ano. Tvé volby nemají vliv jen na tebe. Ovlivňují všechny. Nekončí život, máš toho tolik, proč žít. Věci se nezlepší, když se vzdáš. Jsem zde absolutně pro kohokoliv, kdo si potřebuje promluvit, bez ohledu na to, kdo jsi. Dokonce i když jsme nikdy předtím nehovořili, jsem tady pro vás. Zkopírujte a vložte toto jako svůj stav a ukažte lidem, že tady jsou lidé, kteří mají starost ... Podívejme se, kdo si to dočetl až sem.
Pro každého, kdo se tak cítí..
