Kapitola 1 nešťastná nehoda
Jednou jsem se šla projít do parku, sedla jsem si na lavičku k řece. Ten den jsem byla hrozně smutná protože jsem se před hodinou dozvěděla že má 15 léta sestra měla autonehodu na skútru nějakej blb do ní naboural, bohužel to nepřežila. Po hodině co sem tam jen tak seděla se slzami v očích a koukala na vodu. Ke mě přišel jeden kluk podíval se na mě a řekl "ahoj " já mu odpověděla"ahoj " on si ke mě sednul a zeptal se mě "co se stalo " já mu vše řekla on mě objal a zašeptal mi do ucha "neboj všechno bude dobrý " pak mě pustil dal mi pusu na tvář a odešel. Pak jsem šla domů. Ale byla jsem zmatená ten hlas jsem už někde slyšela ale nevěděla jsem kde celou noc jsem nemohla usnout furt jsem bloumala kde jsem ten hlas slyšela. Druhý den jsem si šla sednout na úplně stejný místo jako včera po dvou hodinách co sem tam seděla, tak přišel dneska jsem mu konečně vyděla do tváře včera měl na sobě kapuci a nebylo mu vidět do tváře řekla jsem mu"ahoj" on mi odpověděl "ahoj " pak si ke mě zase sednul ale bylo vidět že byl nervózní zeptal se mě jestli jsem v pořádku a já mu řekla "už trošku jo " on se usmál a řekl " to je dobře . Vidíš já říkal že všechno bude v pořádku." Chvilku jsem si tam jen tak povídaly pochvilce jsem řekla " to je dneska zima" on to postřehl sundal si bundu a dal jí přes ze mě já sem mu řekla "co blbneš vždyť na chladneš" on mi jenom řekl " radši já než taková kočka" já se trošku za červenala a pousmála. Ještě než jsem šli domů tak jsem si dali telefonní čísla. Druhý den ráno mi nikdo volá
tak jsem se koukala kdo byl to on tak jsem to zvedla a zeptala se ho " co se stalo" on mi jenom řekl že v 13:00
se sejdem na lavičce u řeky.
Přišla jsem přesně v čas on už tam byl a vyhlížel mě.
" Ahoj. Co potřebuješ??"
"Ahoj no víš já tě totiž miluji tě"
Já se postavila on se postavil. V tu chvíli jsem se k němu otočila zády a přemýšlela jsem nad tím co říct. On se mě pak zeptal.
"Copak se děje řekl jsem snad něco špatného ?? "
Já se k němu otočila. A padla jsem mu kolem krku a řekla jsem " já tebe taky. Ale vždyť neznám tvoje jméno. "
On odpověděl " A jo. Takže já jsem Robin a ty jsi ? "
Já jsem mu řekla " Ach Robin tak exotické jméno. Já jsem Táňa. Robine kolik ti vlastně je ?? "
" Mě je 15 . A kolik je tobě baby??
"Mě je 14 . Nezlobíš se ??"
" Proč bych se měl zlobit?? Co pak ty předem mou něco zajišťuje ??"
" Ano "
" Co předem mnou tajíš ??"
" No víš já normálně nenosím ofinu přes oko ale nedávno jsem byla s jedním klukem venku byli jsme bff. A jednou se mě zeptal kolik mi je let . Když jsem mu řekla že 14 tak mě zbyl."
Robin mi odkryl ofinu a uviděl monkl .
Kapitola 2 Nemoc je tady
Druhý den jsem nepřišla do školy celej den jsem byla nedostupná. Večer mi zvonil telefón zvednu to a slyším Robina byl celý vystrašený. Tak jsem se ho zeptala " lásko co se děje? " Robin mi řekl " uf seš v pořádku. Proč si dnes nepřišla do školy ?? " Já mu odpověděla" jsem v pořádku jenom mi dnes nebylo trošku dobře tak jsem zůstala doma. Zejtra nikam jedu takže do školy ne dorazím ju tak pá." Robin " a -ale počkat." Ale to už jsem neslyšela. Pravda je taková že mi nebylo vůbec špatně ale jela jsem na nějaké vyšetření ale nechtěla jsem mu to říct nechtěla jsem aby si o mě dělal starosti.
Další tři dny jsem nebyla ve škole byla jsem totiž v nemocnicí na izolaci nesmělý ke mě ani žádný návštěvy našli mi totiž nějakou smrtelnou nemoc na kterou jsem pomalu ale jistě umírala ale nebylo to vidět . Ve škole o tom všichni kromě Robina věděli byla jsem nejoblíbenější holka na škole každý den jsem dostávala. Dárky co my poslali kamarádi ze školy jednou k nám domů přišel Robin a zeptal se mí mami kde jsem ona mu to řekla osmý den v nemocnici mě přišel na všívyt když jsem se, probudila tak jsem ho viděla stát ve dveřích s roužkou na puse přišel ke mě sundal si roušku z úst políbil mě a zeptal se mě "lásko proč si mi to neřekla ??"
"Nechtěla jsem aby si se trápil !"
Pochvilce jsem vstala z postele objala jsem ho. On mě přitiskl ke zdi a začali jsme se líbat pak jsme si lehli na postel on mi sundal andílka já mu sundala tričko pak kalhoty a byli jsme oba nahý ráno jsem se probudila kouknu se vedle sebe a vidím jak tam leží Robin.
Když se vzbudil tak se oblékl a odešel.
Po šesti dnech jsem upadla do kómatu. Ze kterýho jsem se probudila za čtyři týdny takže za měsíc. Když jsem se probudila tak jsem kolem sebe viděla hrozně moc lidí ale ani jednoho jsem neznala teda jednoho jo a to byl Robin.
Jenže všichni moc dlouho šťastný nebyly po deseti dnech jim zavolali z nemocnice že jsem umřela Robin se s tím nedokázal s mířit takže po dvou měsících si vzal život teď jsme oba šťastný.
PS: Doufám že se vám příběh líbil nebojte je vymyšlený a budu ráda když napíšete něco do komentáře a budu ráda za nějakou tu kritiku třeba jako co mám vylepšit a taky dyžtak nějakej nápad na nový příběh
