Zlatý vlk

kapitola 1

Dnes jsme se měli stěhovat.
První dojem: No, jako docela to se mnou otřáslo, bála jsem se o můj život. Nevěděla jsem jaký lidi tam žijou, jak to tam vypadá a do jaký školy budu chodit!!!

Mamka mi říkala, že je to tam fajn. Ale já jsem věděla že lže, protože táta řekl, že se tam babička zabila. Zeptala jsem se proč a on najednou stichl?!! A najednou ze zádu někdo přiběhl a štípl mě do zad. Otočila jsem se a byl tam můj bratr. Dostala jsem nerva a zařvala jsem na něj on se otočil a prskl na mě nechala jsem ho být stejně jsem věděla že to k ničemu nedospěje. Zapoměla sem, co sem mu chtěla a odešla jsem do pokoje a tam jsem vzala do ruky mobil a napsala kámošům a kámoškám že se sejdem u pařezu ( naše nejoblíbenější místo). Po půl hodině jsem vyšla z baráku a zacítila zimu. Pohlédla jsem vzhůru a zrovna začalo sněžit. Radši jsem odstoupila od střechy aby na mě nespadl sníh. Odešla jsem a pozorovala jak padají vločky na zem. Konečně jsem dorazila k pařezu a tam všichni stáli v kroužku a já se připojila a oni mě strčili do prostřet a usmáli se a já jsem jen stála a pozorovala, co dělají začali postupně mluvit o tom jak mě mají rádi a já jsem už pomalu začala chápat co dělají vždy co se někdo stěhuje tak dělají menší slavnost. A já vím j
kdo jim řekl že se stěhuju ADRYAN <3

Adryan je můj nejlepší přítel vždy když jsem smutná, tak mě uklidní a když jsem nervní, tak mi pomůže je to prostě moje zlato.

Teď jsem přeskočila jen sem chtěla říct, že při každý slavnosti musí oslavovanýho hodit do vody a to se mi teda moc nechtělo.

Tak lidičky já vím, že to zatím není napínavé, ale v pokračování chci aby to bylo víc vzrůšo a já se chci jen zeptat jestli mám pokračovat .  Děkuju všem, kteří si přečetli začátek mé knihy .