Temný hřbitov ✔

2. Část - Zmizení

Uběhly tři dny, paní Harrisnová plakala od rána do večera, nemohla spát, stále mizelo více lidí, občané byli už pobouření a začínalo jim být jasné, že za tím stojí nový hřbitov, který dostal přezdívku temný hřbitov.

Vedení města stále nic nedělalo a tak se lidé rozhodli udělat něco sami. Jedné noci zapálili pochodně, vzali vidle a přes padesát obyvatel se vydalo na tento hřbitov. Rozrazili bránu, kterou vyviklali, aby nešla zavřít.

,,Tak vylez ty šmejde, my se tě nebojíme!" Řvali na všechny strany. Celou bránu zničili a vešli dovnitř. Začali ničit stromy, náhrobky a vše, co jim přišlo pod ruku.

Přes polovinu hřbitova bylo zničeno a zapáleno. Už to vypadalo na výhru, tak začali rozkopávat zem a hledat ztracené občany. Najednou všechny pochodně zhasly. Pokoušeli se je zapálit, ale nešlo to, byla slyšet rána brány, jak se zabouchla. Ze silných občanů se rázem stali bezmocní lidé.

Někteří se začali omlouvat, někteří nedělali nic, dokonce někteří svou odhodlanost pořád dávali najevo. Nikdo si toho nevšímal, ale z padesáti lidí zbylo jen deset, všichni již byli někde pryč.

Zbyli tam ti, co udělali největší nepořádek. Rozsvítila se světla, vypadalo to tam jako v aréně. Zbylí po sobě koukali a nevěděli, co mají dělat. Nikde nebyla ta brána, byli v uzavřené místnosti, aspoň to tak vypadalo. Pořád slyšeli ty kroky, i světlo začalo problikavat.

Vždy, když zhaslo a znovu se rozsvítilo, jeden z nich chyběl, až zbyl jen jeden, který to celé vymyslel - syn pana Harrisna.

,,Co od nás chceš?! Proč jsi tu?!" Zakřičel.

Začala se propadat podlaha a Harrison utíkal, co se dalo, až zůstal na jednom kousku země. Podíval se dolů a začal plakat. Uviděl všechny svoje kamarády roztrhané na kousky. Přestal ovládat své tělo, jakdyby ten, kdo to udělal, vstoupil do něj. Seskočil dolů a začal se probírat hromadou roztrhaných těl až našel svého tatínka, což zřejmě chtěl.

Jakmile ho našel, opět se zmocnil svého těla. Nezvládl ten pohled a zhroutil se.

Když se probudil byl svázaný a před ním ležel jeho otec poskládaný ze všech kusů, byl nastaven tak, aby na něj musel pohlížet a neměl na výběr.

Prosil, aby to už ukončil, ať ho zabije, ale ne. Nechával ho, aby na něj furt civěl, nemohl zavřít oči, jelikož hned, co se probudil, měl odřezaná oční víčka.

Avšak oči mu nemohly vyschnout, ovzduší bylo natolik vlhké, že jeho oči udržovalo. Začínal už přemýšlet, že je to pomsta.

Věděl, že zřejmě za to, že vymyslel plán na zničení hřbitova, ale to přece nemohlo být jen kvůli tomu.

Přemýšlel, kdo by se mu tak mohl mstít, ale nikdo ho nenapadal. A přeci jen, kdo by mohl mít takové schopnosti.

Bylo mu líto všech těch lidí padajících do jámy. ,,Tolik lidí." říkal si. ,,Sakra, proč sem chodí, však o tomto místu musí už každý vědět."

Jedině on věděl, co se se všemi děje. Bylo mu jasné, že až si své přetrpí, bude zabit.

Čekal dál a čas plynul, Harrison musel být snad začarovaný. Neměl vůbec hlad ani chuť po pití či jídle. Pořád to nechápal, už si pomalu počítal lidi, kteří zde byli mrtví.

,,Musí tu být už celé město." stále si říkal, ale lidé ne a ne přestat padat na tu obrovskou hromadu. Asi po třech dnech to ustalo.

Byly slyšet zvuky, jakdyby mu někdo říkal: ,,Tak co, máš dost?" Radši neodpovídal. Slyšel to několikrát a po asi desáté větě se před ním objevil ten netvor.

Jeho kůže byla bledá a místy roztrhaná, z ran mu vytékala tmavá hustá tekutina. Tváře měl roztáhlé od sebe, formovaly se v jakýsi děsivý úšklebek, ostré špičaté zuby mu přímo vylézaly z úst. Obrovské žluté oči svítily jako dvě baterky a chyběly mu zorničky, no i přes to člověk poznal, že se na něj obluda dívá.

Shrbené vychrtlé tělo nebylo nijak zahaleno, takže byl vidět každý detail kostnaté páteře a žeber. Ve předu se jeho ruce formovaly v jakési tlapy s ohromnými krvavými drápy, byly delší než nohy příšery.

,,Podívejme se, mladý Harrison. Celý vystrašený a bezmocný. HAHAHA!" zaskřípalo to zuby.

,,Co od nás chceš, proč jsi sem přišel?" zakřičel muž trochu opovážlivě.

,,Já nechci vůbec nic." usmál se.

,,Tak nechej naše město být!"

,,Jaké město? Už zde nikdo není, všichni jsou už mrtví."

,,Ty svině, jednou za to zaplatíš!"

Netvor jen nahnul hlavu, rozběhl se k Harrisnovi a bez váhání ho drápy preříznul na dvě půlky.

Po tomto incidentu již v prázdném městě bylo slyšet bouchání dopadajících bomb od nacistů. Avšak zůstává zde nezodpovězená otázka... Zmizel tento hřbitov tak záhadně, jak se objevil? Nebo byl skutečně zničen nálety?

Co se stalo s tou příšerou či duchem, který působil tuto hrůzu? To však nikdo nikdy nezjistil.