GOOD or How To Lose Virginity

The One of The Boys (02)

Kdybych si měla vybrat mezi zlomeným srdcem a čístením zubních kanálků za živa, musela bych nejspíš chvíli váhat, protože co se týče bolesti tak to vychází téměř stejně, až na to, že ze zubařského křesla můžete po 20ti minutách odejít. Ale zlomené srdce vás bude bolet pořád, aby vám mohlo připomínat jak krásný váš život byl a že teď už takovy není. S miliony vzpomínek, ať už těch dobrých nebo ne, musíte dál žít a fungovat. Dokázat vstát ráno z postele, i když byste nejradši zůstali zahrabaní hluboko pod zemí. Mluvit s lidmi, i když byste raději jenom brečeli do polštáře. A to hlavní potkávat osobu, která vám tu bolest působila každý den, bez toho aby jste ji chtěli zabít, obejmou nebo políbit a naučit se s tou bolestí žít.

,,Takže jak zní odpověď, Kate?"
Z mé vnitřní přednášky mě vyrušil náš učitel sociologie. Nejen že byl příšerně egoistický a slintal jako velbloud. Také byl přesvědčený o tom, že bez předmětů které učí bychom nemohli žít. Dokázal být sice občas velmi vtipný, ale potom co mě jednou plácnu přes zadek, bych se místo smíchu musela z jeho vtipů pozvracet.

,,Zbůsob jednání, který je očekáván." Naklonila se ke mě moje kamarádka a sdělila mi potichu odpověď.
Nevím, co bych si bez ní počala, protože většinu svých špatných období trávím tím, že ji volám kolem 11 večer a opilá ji vypravím své přilepšené životní příběhy.

Než jsem se nadála hodina skončila a já tak mohla za doprovodu mojí věrné Britney jít na oběd.
,,Co si nakonec koupila Viv?" naklonila se ke mě Britney a hledala v kabelce klíčky od auta.
,,Dárkovou poukázku." zašklebila jsem na ni rozpustile.
,,Ó jak osobní a originalní dárek." pronesla ironicky a dál se přehrabovala v kabelce.
,,Tak co jsem jí měla koupit, když už všechno má? Navíc poukázkou nikdy nic nezkazíš.''
Vivien byla naše společná kamarádka, která dneska slavila narozeniny. A i když ji mám nadevšechno ráda nenašla jsem pro nic lepšího než papírový šek.
,,Hej Britney, ten oběd si myslela dneska nebo až za týden, kdy konečně najdeš ty klíčky?" povzdychla jsem si a složila ruce na střechu auta.
,,Já vím, že klíčky jsem tam ráno dávala."
,,Tak to je jenom plus."
,,Ale možná, že mi vypadli když jsem ráno platila kávu, nebo mi je třeba někdo sebral, aby mi mohl ukrast auto, a co když.." Britney se divoce přehrabovala v kabelce a splašeně se rozhlížela kolem sebe, když jako vždycky začala vyvadět.
,,Ježiš klid, vždyť kantýna je 10 minut odsud."
,,Ale já chtěla jet na oběd do města, a jak se dostanu domů, a auto tu přece nemůžu nechat."
S povzdechem jsem se rozhlédla kolem sebe a hned našla řesení.
Pískat na prsty jsem se sice nikdy nenaučila, ale můj hlas to vyrovnal.
,,Hej!" Za mým křikem se otočila půlka školy a mezi nimi byl i bratr od Chloe.
,,Leo, jedou kluci do města?" Vysoký blonďák, kapitán plaveckého týmu, a také bratr mé další kamarádky. Poznali jsme se na jedné domací party, kde mi osahával zadek, ale tím veškeré naše milosné úlety skončili. Teď jsme byli nejlepší kamarádi a on můj občasný taxikář.

Leo mávl na své kamrády a rozešel se ke kraji cesty, kde jsme postávali my dvě.
,,Jo, ale myslím že už odjeli."
,,No tak nic." Zatvářila se Britney kysele.
Zdálo se mi, že mi dává za vinu, že nemůže najít klíčky, ale já stejně jako ona nebyla zrovna odvařená z toho, že další den budu muset jíst školní jídlo z plastového talířku.

,,Nějaký problém dámy?" Oslovil nás mužský hlas, za kterým jsem se otočila. Harry.
Když jsme se střetli pohledem nastal moment, kdy se okolo nás zastavil svět. Zřejmě si ani neuvědomil, že jsem to já. Ze všech sil jsem se musela držet, abych se nerozbrečela a nevrhla se mu kolem krku, mezitím co mu na tváři hrál drzý úšklebek. Dělal jako by nic. Jako bychom byli prostě jen dva lidi, kteří se střetli na ulici.
,,Asi jsen ztratila klíčky." Britney asi chtěla začít přátelský rozhovor, protože nevěděla, co je on zač.
Nikdo z mých přátel nevěděl, že to byl on s kým jsem měla pochybný románek. Že kluk, kvůli kterého jsem uvažovala nad sebevraždnou, opila se nespočetkrát téměř do bezvědomí a probrečela stovky nocí, je kluk, který se zdá jako milý kamarád ze školy.
,,Tak to je složitý problém." pokýval uznale Harry a věnoval Britney nepatrný úsměv. Přehlížel mě. Dělal jakobych tam nebyla a bez problému dělal oči na moji kamarádku.
,,Ale ne tak složitý, abychom ho nevyřešili sami. Mám docela hlad, půjdeme?" Nespokojeně jsem se ošila a rozhlídla se prázdně okolo sebe, ve snaze najít nějakou výmluvu, proč odejít.
,,Jo jasně." přikývla Britney.
,,Chcete svézt, mám kousek odsud auto?" Zeptal se pohotově Harry. Jeho chování jsem nedokazala pochopit. Nebylo divné, bylo šílené.
,,To by bylo fajn-",,V pohodě, my to dojdeme." vyhrkli jsme s Britney naráz a věnovali si navzájemě rozpačitý pohled.
,,Notak, nenechte se přemlouvat."zasmál se Harry. ,,Později byste mohli velmi litovat." Při vyslovení posledního slova se podíval přímo na mě. Co to má zase za lubem?
,,Fajn, kde máš auto?" Britney se rozzářeně usmála a prohrábla si divoce vlasy. V tu chvíli mi bylo jasné, že už se z toho nevykroutím. Měla jsem chuť jít si lehnout na cestu počkat až mi projíždějící auto přejede hlavu. Než jsem ale začala vymýšlet další sebevražednou misi, následovala jsem Harryho společně s Britney k jeho autu.
,,Měj se Leo, uvidíme se večer!" otočila jsem se a zamávala Leovi.
,,Ahoj!"mával mi rozesmátě zpátky a spiklenecky na mě mrknul. Ani jsem si raději nechtěla domýšlet, co si od našeho odvozu slibuje.

Byla to nejpodivnější jízda autem v mém životě. Protože jsem se zdržela rozlučovaním s Leem, zbylo na mě místo na zadní sedačce Harryho Porsche. Britney ve předu o něčem vesele povídala, ale Harry nějak nereagoval.
Já seděla vzadu tiše jako myška a odpočítávala dlouhé vteřiny.
Nakonec Harry zastavil u fonatány v centru, Britney vystoupila jako první, protože ji akorát začal zvonit telefon.
Harry si asi chtěl zahrát na gentlemana a vyskočil z auta, aby mi mohl podržet dveře. Věnovala jsem mu krátký pohled plný zmatení a vylezla z auta ven.
S Harrym jsme se rozloučili, Britney mu poděkovala za odvoz a pak jsme se obě rozešli směrem k restauraci.

Musela jsem se otočila, když Harry odjížděl pryč od nás. Měl hlavu otočenou dozadu směrem k nám a opět jsme se střetli pohledem.
Byl to jen zlomek sekundy, ale i tak mi stačil aby se mi jeho úsměv vryl do paměti na hodně dlouhou dobu.

,,No páni." vydechla omámeně Britney.
,,To bylo divný."
,,Co bylo divný?"
,,Tohle celé."
,,Ja myslím, že bylo docela fajn, že nás ten kluk hodil do města." Usmála se Britney. ,,A navíc byl docela hezký a moc milí."
,,Ani bych neřekla."
,,Co se ti na něm nelíbí?" V duchu jsem si říkala, Britney, kdybys jen věděla.
,,Má divný úsměv." řekla jsem prostě.
Britney protočila oči a nechápavě zakroutila hlavou.
,,Ty jsi trubka zlato." Usmála se na mě. ,,Žádný kluk není dokonalý."
,,Mohli bychom jít na oběd a neřešit docela hezkého a moc milého kluka?"
Britney o Harrym nevěděla ne proto, že bych jí nevěřila, ale proto, že několikrát prohlásila, cituju: Až toho kluka potkám, tak mu utrhnu koule a nastrkám mu je tak hluboko do prdele, až mu vypadnou nosem a budu to opakovat tak dlouho, dokud nepochopí, že je největší kokot na týhle zasraný zemi.
To si myslím, že je dost pádný důvod, proč chtít Harryho před Britney ochránit i po tom, co mi udělal, a že toho nebylo málo.