Life Between Lines

Knihovna na rohu ulice

30. červen

Konečně...
Školní rok skončil a s ním také brzké vstávání a období plné stresu.
„Tady máte povinnou četbu na příští školní rok..." prohlásí nadšeně paní Dastychová, naše třídní profesorka.
Znuděně pročítám mezi řádky a najednou se zastavím...
... „Bídníci!?!" nadšeně vykřiknu hlasitěji, než jsem myslela.
Celá třída, včetně paní Dastychové se na mě udiveně podívala.
„Jsem ráda, že jste z tohoto díla tak nadšena Sam, ale nechejte si to nadšení pro sebe, ano?" napomene mě profesorka a pokračuje dále ve výkladu.
Směle se pousměji a dále potichu jásám.

Crrrrrrrrrrrrrrrr
Jakmile se ozve zvonek, s hlasitým skřípotem školního nábytku se všichni ve třídě zvedají a bez jakéhokoliv zaváhání vybíhají směrem ke dveřím.
Bývala bych to také udělala, ale musela jsem si ještě vyhledat nejbližší knihovnu. Na internetu jsem našla jednu velmi starou knihovnu na rohu Mírové ulice, která byla od naší školy jen 400 metrů.
Po zjištění této informace jsem se také konečně zvedla z lavice a odcházela ke dveřím.
Venku bylo nádherně a já s úsměvem vykročila směrem k Mírové ulici. Konečně jsem dorazila na roh ulice, kde stála stará oprýskaná budova. Výlohy byly plné pavučin a neuspořádaných starých knížek vázaných v kůži. Byl to spíše antikvariát, nějaký velmi starý antikvariát.
Stoupla jsem si na schůdky před ohromné, dřevěné dveře a snažila se nakouknout dovnitř přes špinavé sklo.
Neúspěšně... vzdychla jsem a pozvedla ruku směrem k ošoupané, mosazné klice na dveřích.
Zabrala jsem za ni a dveře se s hlasitým skřípěním otevřely...
„Dobrý den." pípla jsem nejistě.
Zpoza dveří vykoukl jakýsi starý muž...
„Dobrej..." pousmál se a zmizel za dveřmi.
Vykročila jsem směrem k regálům a začala hledat.
Jezdila jsem prsty po kožených obalech starých knih až se můj prst zastavil u jména "Victor Hugo"
Zbystřila jsem a nahmatala velkou knihu vázanou v tmavé kůži, na které stálo - Bídníci
Popadla jsem ji bez jakéhokoliv zkoumání ceny a zamířila k pokladně.
Stařík u pokladny se na mě podíval a s širokým úsměvem řekl: „Nic za ni nechci, vezměte si ji."
Snažila jsem se mu zaplatit, ale odmítal...
Poděkovala jsem a odešla domů.
Když jsem dorazila domů, celá nadšená a plná emocí, svalila jsem se na pohovku a rozevřela onu ohromnou knihu...
Najednou se zachvěl celý pokoj a já polekaně upustila knížku na zem. Chvění přestalo...
Kniha ležela na koberci stále otevřená a já na ni chvíli nechápavě koukala. Chtěla jsem se pro ni sehnout, když tu najednou...
Najednou se stránky samy od sebe začaly rychle obracet. Vytřeštila jsem oči a stoupla si na pohovku. Kniha se zabouchla. V místnosti nastalo naprosté ticho a malý paprsek slunečního svitu dopadal na konferenční stolek a knihu ležící pod ním.
Srdce mi bušilo jako o závod.
Pořád jsem stála jako socha na pohovce a nevěřícně zírala na knížku, která opět vypadala, jako normální knížka. Když jsem se už konečně odhodlala se pohnout, slezla jsem z pohovky a se strachem jsem vzala knihu do rukou. Z ničeho nic se pokoj prozářil oslepujícím světlem neznámého původu, které mě přinutilo zavřít oči. Po krátké chvíli světlo ustalo a já otevřela oči. V rukou jsem stále držela těžkou knihu a i když jsem viděla jen rozmazané obrysy pokoje, poznala jsem, že se nenacházím v mém pokoji a že ta místnost není podobná ani jedné z těch, které v bytě máme.
Promnula jsem si oči, abych se ujistila, že se mi to jen nezdá. Skutečně. Stála jsem uprostřed neznámé místnosti, sama, jen s knihou v ruce.