Tajemný les

Les

... jsou v lese. Kolem si prozpěvují ptáčci. Ten les je tak nádherný. Jirka se dívá na hodinky co má na ruce. Je 13:23 hodin. Štefan chodí okolo chatky, která je zarostlá mechem a dalšími rostlinami. Štefan se díva jestli tu někde není auto. Bohužel není. Ale Katka si všimla malé cestičky. Štefan si bere na záda batoh s věcma a jde po cestičce. Za nim jde Katka a za Katkou Jirka. Katka se ohlíží do zádu na Jirku. Jirka jde celkem pomalu, protože ma poraněný břicho. Měl ho probodlí tyčí skrz na skrz. Ale asi po jednom kilometru cesty, se Jirka kácí k zemi. Má stršný bolesti. Štefan se zastavil a běží k Jirkovi. Jirka bezmocně křičí bolestí. Katka ho chytá za ruku. ,, Jirko, můžes vztát?" Ptá se ho Katka s klepajícím se hlasem a slzamy v očích. Jirka jenom chraptějícím hlasem říká ,, Nemůžu, jděte beze mě. Nemá cenu se se mnou vláčet. Nezvládl bych to. Měl jsem vás rád." A v tu chvíli chytl Štefan Katku za ramena a řekl jí že už musí jít. Katka se brekem otočila a naposledy mu řekla ,, Mám tě ráda, promiň." A odešla. Jirka tam pořád ležel na tom samém místě v bolestech. A poslouchal jak hezky si ptáčci zpívaj. Šumení listí ve větru, ale když v tom ... K němu něco přišlo. Nebyl to člověk ani zvíře, bylo to něco divného. Snad možná nějaký příznak či co. Začal mít strach. Neviděl mu do obličěje. Chytá ho to za nohu. Jirka sebou začíná cukat. Najednou cítí ránu. Bouchlo ho to do hlavy a on byl v bezvědomí. Mezi tím šla Katka stále se slzamy v očích a se vzpomínkami na dobrého kamaráda. Přemýšlela co s ním asi teď je. Začíná se ztmívat a oni nemají kde spát. Budou muset přespat v lese. Naštěstí mají stan. ,, Uděláme si oheň a přespíme tady." řekl Štefan. Byl to zrovna plácek kde se dalo pohodlně přespat.  Štefan staví stan a mezi tím Katka hledá dříví na oheň. Najednou slyší divné kroky má strach. Tak zrychlí. Začíná utíkat ke Štefanovi. Štefan ji zastaví ,, Děje se něco?" Ona na to ,, No slyšela jsem jako by za mnou někdo šel." ,, Ale prosimtě to mohlo být zvíře, neměj strach. Jsem tu s tebou." Katka se mu dívá do očí. A kouká se za něj. A začne křičet. ,, Za tebou!! " Štefan se otáčí, ale nic tam není.  ,, Blázníš? Co ti je?" Katka se dívá zase za něj, ale teď tam nic není. Připadá si divně. I ten les jí připadá divný. ,, Jdi pro to dříví."  řekl Štefan milím hlasem. Katka se rozhlíží kolem do kolola. A jde pro to dříví. Bojí se, že to uvidí znova. Najednou slyší křik. Opouští všechno dříví co má v ruce a běží ke Štefanovi. Vidí Štefana jak leží na zemi probodnutý a pořezaný. Katka má nehorázný strach, neví jak mu má pomoct. Chce utéct, ale nechce tam Štefana nechat samotného. Začíná panikařit. Bere všechny věci. A stan taky a běží pryč. Utíká co jí nohy stačí. Mezi tím se Jirka probouží. Leží na dřevěným stole. Připoutaný. Nemůže se ani hnout. Má ruce i nohy svázané. Rozhlíží se po místnosti. Zdá se mu nějaká povědomá. Vzpomíná si. To je ta chata. Má teď mnohem větší strach. Kouká si na břicho tu ránu má zašitou. Slyší jak k němu někdo jde. Buší mu srdce o sto šest. Všude je krev. Spousta krve. Najednou se k němu schýbne můž s bílou maskou. Ta maska se taky od krve. Můž má na sobě zkrvavenou zástěru. Můž najednou vyndavá ze šuplíku pod ním vrtačku. Jirka má strach co s tou vrtačkou chce dělat. Bere jí do ruky a zapíná ji. Přikládá vrtacku k jeho noze. Vrtá mu nohu. Všude stříká krev. Jirka křičí bolestí, až z toho omdlel. Muž vypíná vrtačku. A bere si do ruky nůž. Řeže Jirkovi malíček na noze. Jirka bezmocně leží a trpí, trpí strašnou bolestí. Přeje si umřít. Ale ten můž mu to nedovolí. Chce ho mučit. Ale mezi tím co Jirku mučí můž s maskou, Katka běží o sto šest. Neví kam má běžet. Najednou před sebou vidí stín, stín malé holčičky. Byla jí povědomá. ,, No jasně to jsi ty ta holčička z tý lavičky. Co tady děláš sama? Je to tu nebezpečné." Holčička sklopila hlavu dolu a řekla ,, Já tě varovala!" a zmizela. Katka si sedá na pařez a přemýšlí o tom co se to tady děje.