YOU ARE READING

I'm Nothing

Mystery / Thriller

Prolog Pomalu jsem se začala probírat z ebenové tmy. Zkusila jsem se pohnout, ale nemohla jsem hýbat končetinami. Pocítila jsem kolem zápěstí a kotníků chladný kov, který znemožňoval můj pohyb. 'Kde to jsem?' Tahle otázka mi běhala v myšlenkách, ale...

#darkness #nothing

Jaro

2 0 0

by Natalien3721

by Natalien3721

Jaro
8.března 2017

Šla jsem z práce rovnou domů, ale cítila jsem se jinak než obvykle. Snad jako by někdo propaloval díru do mé postavy, což mohlo být hodně těžké kvůli přelidněnému chodníku.

Ale neřešila jsem to a pokračovala dál, odsouvajíc myšlenky z hororů a thrillerů do pozadí mé mysli.

V dáli jsem uviděla panelák s bytem, ve kterém je schovaný celý můj život. Přidala jsem do kroku, abych mohla být co nejrychleji u mé rodiny.

Najednou jsem ucítila lehký dotek na mém rameni. Úlekem jsem vyjekla a odskočila od vlastníka oné ruky.

„Viktorie," ten hlas mi byl až moc známý a za žádnou cenu jsem se nechtěla otočit, ale mé zvědavé já si usmyslelo něco jiného.

„Thomasi," kývla jsem na pozdrav mé první a poslední lásce ze střední, která zničila vše, na čem mi záleželo.

Koukala jsem na něj naštvaně a zlomeně. Šlo vidět, že je zklamaný, ale co by po mně chtěl? Když mi zničil celý život. To už jen tak nevrátí, nevymaže ani neomluví.

„Viktorie, prosím, dovol mi ti všechno vysvětlit," řekl naléhavým hlasem se štěněčím výrazem.

Když jsem otvírala rty, abych mohla říct mojí odpověď, znovu promluvil.

„Nic z toho, co jsem udělal, jsem nechtěl udělat, byl jsem k tomu donucený. Jen mě nech ti říct celej příběh, než po mně začneš házet cokoliv, co ti přijde pod ruku,"

Lehce jsem se ušklíbla vzpomínajíc na naší poslední výměnu názorů, kde doslova lítaly talíře.