Můj život postrádal jiskru,kterou jsem tak zoufale potřebovala.V dnešní době je velmi těžké se z někým seznámit a tak jediné řešení byl internet.
Dlouho jsem přemýšlela jestli to mám zkusit,ale nakonec mě přemohla zvědavost a pustila jsem se do seznamování.Písmenko za písmenkem jsem po večerech psala do vyhledávače různá jména seznamek,ale ani jedna nebyla podle mých představ.Pomalu jsem to začala vzdávat.To usilovné hledání začalo být velmi rychle nudné,pustila jsem si tedy písničky na YouTube a psala jeden komentář za druhým o těch úžasných skladbách.Na jeden komentář mi odpověděl dom.12 docela nevhodným způsobem. Snažila jsem se ho přesvědčit o tom,že hudba je opravdu kvalitní,ale nedal si to vysvětlit a hádal se semnou dál. Nad naší hádkou se pobavilo jistě mnoho lidí a tak jsme se raději přesunuli na jinou sociální síť a do soukromých zpráv,kde naše hádka pokračovala. Po pár hodinách se uklidnil a začal psát už docela slušně.Pae dnů uplynulo a že slušného psaní se stalo milé, až přátelské psaní. Každý den jsme si poslali nespočet zpráv.Velmi jsme si rozuměli.Byl jako můj mladší brácha,kterého jsem neměla a zdálo se, že on mě tak bere taky. Posílali jsme si vtipná videa z YouTube, hlasové zprávy o všem možném co nás za den potkalo,ale fotky žádné. Neměla jsem nejmenší tušení jak vypadá,ale nepřišlo mi to důležité.
Přišla fáze,kdy jsme se dohodli, že se setkáme.Bydleli jsme od sebe nějaký ten kus cesty,ale nebyla to pro nás překážka. Oba dva jsme měli auto,on se však nabídl, že přijede zamnou a já neměla nejmenší námitku.
Jelikož jsme oba pracovali,zbylo naše setkání na víkend, konkrétně na sobotu.
Bydlím v malé vesnici,kterou nezná snad ani sám Google,tak jsem doufala, že ji můj záhadný kamarád najde.Čekala jsem na domluveném místě a pouštěla si jedno video z YouTube za druhým.
Měli jsme se sejít v 15h a bylo 15:10 a on pořád nikde.Začínala jsem si myslet, že jsem jen někomu naletěla a ten někdo má teď neskutečnou radost z toho,že já trubka někde čekám.Jsem hrozně netrpělivý člověk takže když bylo 15:20 otočila jsem směrem k domovu s tím,že na už jsem se trápila dostatečně,když v dom najednou slyším z dálky tu samou písničku u které jsme se s dom.12 hádali.
Otočila jsem se a vidím,že se ke mě blížilo auto s tmavými skly,takže jsem řidiče neviděla.Auto zastavilo přímo u mě a na chvilku mě přemohl opravdu zvláštní pocit,možná strach?
Z auta vystoupil velmi vysoký muž s kapucí na hlavě,v teplácích a teniskách, které by fakt potřebovaly vyčistit. Sundal si kapuci,otočil se směrem ke mě a s omluvným výrazem se mi představil jako Dominik.
