Just Friends

17.Kocovina

Mia: Ráno jsem se probudila na nepříjemné světlo které svítilo po celém pokoji. Pomalu jsem otevřela oči, ale kvůli silnému světlu jsem je hned zase zavřela.

Ucítila jsem že se podemou zohla postel. Moment? Co? Ucítila jsem jak mě něčí ruka pohladila po vlasech a začala putovat dál po mé tváři až ke krku a pak jsem ji ucítila až na výstřihu. To mě dostatečně probralo na to, aby jsem otevřela oči.

Byla jsem v místnosti kterou jsem nepoznávala. Takže to znamená že nejsem doma? Sakra, matka mě zabije že jsem se nevrátila domů. No ale to je mi teď celkem jedno.

"Dobré ráno"šeptl mi někdo u ucha. Z toho hlasu mi přeběbl mráz po zádech. Ucítila jsem  jak se jeho rty následně přisály na můj krk a začaly mi ho různě sát a okusovat. Nebudu lhát, bylo to asi to nejlepší ráno co jsem kdy zažila.

Zrychlil se mi dech a já měla co dělat abych nezavzdychala. Proto jsem si skousla ret a snažila se to vydýchat. Pak se ode mně Justin odtáhl a usmál se na mě. Konečně jsem na něj měla dobrý výhled. "Promiň"řekl Justin když se podíval na můj krk.

Já jen vykulila oči protože jsem ho nechápala. Prudce jsem se posadila. A to jsem neměla dělat. V ten moment mi do hlavy vystřelila prudká bolest až jsem sykla a chytla si hlavu do dlaní. Juss se jen nad tím uchechtl a postavil se. "Nemělas tak pít"řekl pobaveně a pořád se na mě díval.

Já nad tím jen protočila očima a pomalu si zase lehla. "Umírám"řekla jsem a zavřela oči. "Dojdu ti pro prášek"řekl Justin a zasmál se.

To je ale idiot. Kvůli tomu že mě vzal včera na tu party jsem takhle dopadla a on se mi za to ještě směje. Nejsem zvyklá na alkohol, mělo mu byt jasné že mě to položí. Ale on mě nechal to všechno množství vypít.

Uslyšela jsem zavrzání dveří. Bylo mi jasné že je to Justin. Ucítila jsem jak si sedl vedle mě na postel. "Tady máš ten prášek"řekl Justin a jemně do mě strčil. Já otevřela oči a nastavila dlaň. Justin mi vložil prášek do ruky, který jsem následně spolkla. Potom mi podal džus na zapití.

"Jak ti je?"zeptal se mě když jsem vypila celou sklenici džusu. "Nejlíp za celý život"řekla jsem ironicky. No jak by mi asi mohlo být. Ptá se ikdyž mu odpověď musí být víc než jasná.

Když jsem pocítila, že prášek začal učinkovat, pomalu jsem si sedla na postel. "Potřebuju sprchu"řekla jsem a zvedla se z postele. Justin si hned taky stoupl. "Pomůžu ti"řekl. Já se na něj podívala "to zvládnu sama"řekla jsem a muckla na něj.

V koupelně jsem se vyslíkla a vlezla si do sprchového koutu. Pustila jsem na sebe horkou vodu. Ty teplé kapky jak na mě dopadaly jsem si užívala. Pak jsem vylezla a osušila se. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a zděsila se pohledu, který se mi naskytl. Vlasy rozcuchané, kruhy pod očima, ale co mě nejvíc praštilo do očí byl můj krk. Úplně celý byl posetý rudými cucáky. Pár jsem jich měla i ve výstřihu.

To snad není možný. Já ho asi zabiju, s tímhle se nemůžu vrátit domů. Navíc po tom co jsem nespala doma. Matka mě zabije a budu mít doživotní domácí vězení.

Až teď jsem si uvědomila, že tu nemám náhradní oblečení. Proto jsem se rozhodla že si na sebe prostě kalhotky neobleču a vydržím až domu. Oblékla jsem si tílko a kraťase, bez kalhotek.

Došla jsem zpátky do Jussova pokoje. On seděl na posteli a hned zrakem spočinul na mě. Cítila jsem se pod jeho pohledem nesvá. Jakoby věděl že na sobě nemám kalhotky. Cítila jsem že rudnu. Sakra.

"Odvezeš mě domů prosim?"zeptala jsem se ho a mile se usmala. Nechápu proč jsem začala být tak nervózní. Justin přešel až ke mně a podíval se mi do očí. Pak kývl na náznak souhlasu. Já se od něj trochu vzdálila, protože mezi námi byla sakra malá vzdálenost. "Mio co to děláš?"zeptal se mě Justin překvapeně.

"Nic, ale ty cucáky budu doma dlouho vysvětlovat"řekla jsem jakoby naštvaně. Popravdě jsem se na něj nedokázala zlobit. "Mohl jsem tě rovnou přetáhnout, kdybych chtěl"řekl Justin a šel za mnou po schodech dolů.

Cože? To by snad neudělal. Tahle jeho věta mě šokovala. Zaraženě jsem se na něho podívala. "Ne že bych nechtěl"uchechtl se "ale nevěděla jsi o sobě"řekl nakonec. Vydechla jsem úlevou. Aspoň že tak. Překvapilo mě že zrovna Justin na tohle bral ohledy.

Obula jsem si boty a byla připravená vyrazit. Za chvíli bude čelit horší situaci. Mojí matce. Justin otevřel dveře a pustil mě před sebe. Usmála jsem se a prošla kolem něj.

Než jsem ale vyšla ven, zastavily mě Justinovi ruce na bých bokách. "Chci abys mě poprvý vnímala"šeptl mi a pak mě pustil na náznak abych pokračovala dál. Jenže mě ta jeho věta vehnala takový nával rozrušení a nervozity, že jsem nebyla schopna ničeho.

Paralizovaná jsem nastoupila do jeho auta pořád si tu jeho větu přehrávala v hlavě.

Justin nastoupil do auta na místo řidiče a dal klíčky do zapalování. Pak jsme se rozjeli k našemu domu. Celou cestu ani jeden z nás nepromluvil. Nevadilo mi to.

Když už jsem z dálky uviděla náš dům, začalo mi být špatně. Nechci se tam vracet. Nechci vidět je. Oba dva jsou tak přetváření. Hnusí se mi.

Justin zastavil před naším. Chtěla jsem vystoupit ale zastavila mě Justinova ruka na mém stehně. Pomalu se ke mně přiblížil a přilepil jeho rty na ty mé. Než jsem se stačila vzpamatovat už jsme oba pohybovali rty ve stejném pohybu. Po chvíli se ode mně odlepil. "Vyřiď si to co nejdřív prosím"šeptl mi do rtů a pak se odtáhl. Já se na něj jen usmála a vystoupila z auta.

Neřekla jsem ani 'ahoj' nic. Pomalu jsem odemčela dveře a ještě pomalej vešla dovnitř. Doufala jsem že si mého příchodu třeba ani nevšimnou. Ale hned co jsem zavřela dveře se matka objevila před kuchyní a propalovala mě pohledem.

"Kde jsi byla?"řekla tak potichu že jsem prve měla problém ji slyšet. Jen jsem sklopila hlavu. Nechtěla jsem jí odpovídat. "Odpověz! Tak kde jsi celou noc byla?!"zakřičela na mě až jsem se jejího tonu lehla.

"U kamarádky"šeptla jsem. Neumím lhát, ale pravdu jsem jí říct nemohla. "Nelži, byla jsi zase u toho Justina"zvýšila hlas. V tváři měla jasně viditelné, jak moc naštvaná byla. "Zakazuju ti ho"řekla a otočila se zpátky do kuchyně.

"To nemůžeš"řekla jsem vyděšeně. Nevzdám se Justina. Ne teď když mám šanci s ním být. Matka se prudce otočila "ale můžu, máš domácí vežení mladá damo"řekla a přišla ke mně blíž. Podívala se na můj krk a ztuhla.

"Chováš se jako coura"řekla a vlepila mi facku. Ihned jsem si chytla tvář a zklamaně se na ni podívala. Štípaly mě v očí slzy. Právě mě moje matka uhodila? No popravdě, neudělala to poprvý. Ale i tak to bolelo. Jenže tohle je prostě její výchova.

___________________