1. kapitola (bez názvu)

38 6 4
                                    

Ahoj!
Jmenuji se Lisa Doansová. Je mi 15 let a žiju ve městě zvaném San Marino v luxusní vile, se svou matkou Emmou a mou 14. letou sestrou Kesidi (říkáme ji Kes).

Máme také domácí mazlíčky, pejska Dastyho a fenku Sindy ( rasa pomeranian)

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.


Máme také domácí mazlíčky, pejska Dastyho a fenku Sindy ( rasa pomeranian)

Máme také domácí mazlíčky, pejska Dastyho a fenku Sindy ( rasa pomeranian)

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

a kočku Magie a kocoura Maxe ( rasa britská modrá).

Do svých 13 let a Kesiných 12 let jsem žila úplně normální život jako všechny ostatní děti v mém věku

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Do svých 13 let a Kesiných 12 let jsem žila úplně normální život jako všechny ostatní děti v mém věku.

O 2 roky dříve:
Týden po mých 13. narozeninách jsme jely s mamkou, Kes, tetou a naší sestřenicí Laylou nakupovat oblečení. Nakupovaly jsme asi 3 hodiny a pak jsme se ještě stavily u tety doma. Pokecaly o životě a jely jsme s mamkou a Kes domů. Čekala nás tam ale velice nemilá návštěva. Objevil se náš blbej táta se svou přítelkyní a nevlastní dcerou. Co tu vlastně chtějí? Přijeli na návštěvu? Chtějí nám něco vyčítat? Nebo se nám omluvit?
Tyto otázky se mi honily hlavou, jen co jsem je viděla. Řekla jsem mámě
"Mami, nevypadají moc nadšeně, že nás vidí."
" To nevypadají. Ale víš, že jsem ho dokázala vyhnat před 2 lety, dokážu to i teď." Dodala mamka nakonec.
"Jo mami to vím, ale teď jsem už dost stará a chci se do toho taky vložit a zastat se tě!" Řekla jsem.
"Kes řekni taky něco!" Křikla máma
"Ok. Mami promiň, ale Lisa má pravdu. Já se do toho taky chci vložit. Tentokrát to prosím nech na nás." Navrhla.
"Holky, né že bych vám nevěřila, ale nechci vás vystavovat nebezpečí, kterého je váš otec schopen," poznamenala nakonec mamka.
" Mami, prosím. Nenecháme se." Prosily jsme.
" A kdyby se přece něco stalo, tak můžeš zasáhnout, ne?" Navrhla nakonec Kes.
" Jo, dobře, uznávám že v tom máte pravdu...

Pokračování příště 😊
Snad se líbí.

Můj podělanej životKde žijí příběhy. Začni objevovat