Na druhé straně

První kapitola

O několik dní dříve

,,Ha ha, tak to určitě.''

Pronikavý hlas Jessici McDeanové se rozhlehal po školních chodbách jako jedovatý plyn. Samozřejmě, byla krásná, hubená, nohy až do Austrálie a se svou blonďatou hřívou okouzlila každého, ať už byl, kdo byl. Ale kdokoliv, kdo je takhle oblíbený, musí mít někoho, kdo ho nemá rád, né-li nesnáší. Pro ní jsem to byla já.

A kdo že vlastně jsem já? Já jsem nikdo.  Aspoň v jejím světě. Ačkoliv jsme spolu chodili i do školky. Tam jsme se spolu i bavily. Od rána do večera, teda aspoň dokud nás nevyzvedli rodiče. Celé dny jsme proseděly na malém kulatém koberečku a diskutovaly, jestli se Samantha - nejkrásnější barbie, kterou školka vlastnila - vezme Kena v bílých šatech, nebo v růžových, protože růžová je vždycky lepší. Ona vždycky chtěla růžovou, aby prý zazářila. Já byla pro tradiční bílou.

Až jednou, když jsem přišla do školky natěšená, až ukážu Jessice nový růžovo-bílý pár bot pro Samanthu, se neukázala. Celý měsíc byla pryč. A když se vrátila, nesedla si vedle mě na ranní hru. Sedla si vedle největší školkovský mrchy u nás. Claire Hemiltonové. A se mnou už nepromluvila. Až doteď.

,,Koukej kam dáváš ty svoje tlustý nohy!"

Opatrně vzhlédnu nahoru, kdo má něco proti mým nohám, a vidím Claire. Jaká ironie, že to říká ona, která je asi o 10 cm vyšší a větší všude, ačkoliv to nikoho netrápí.

,,Promiň, že mě nezajímá, že ti skřížím cestu." řeknu s ledovým klidem.

,,Tak to tě nebude ani zajímat, když udělám tohle..." a strčí mě do beder až se zapotacím, podklouzne mi noha a skončím všemi čtyřmi na zemi. Slyším, jak všichni přítomní se ani nesnaží zadržet smích.

Rychle se zvedám a Claire to oplatím. Ta si však na svých půlmetrových jehlách zvrkne kotník. Snad i mrtvého by vzbudil ten nesnesitelný jekot, který zranění doprovázel. V tu chvíli se ke mě přiřítila Jessica a dala mi facku.

,,Co si to sakra dovoluješ ty krávo?!" Vyjedu na ní. První věta za dvanáct let, překonávám se.

Jessica na mě nevěřícně kouká, nikdo ji nikdy nenazval krávou.

Když už se chystala něco jedovatého odvětit, tak mě za rameno něco zatahá. To něco je deštník naší ředitelky školy. Ta ten deštník nosí snad úplně všude, zakleju si pro sebe a protočím panenkami.

,,Co se to tady pro Krista zase děje?!" pronese a oči jí spadnou na sténající Claire, kterou se na nohy snaží dostat snad celé fotbalové družstvo. Typické.

,,McDeanová, Gilbertová - do ředitelny. Hemiltonová - na ošetřovnu a pak hned do ředitelny. " Začala prskat rozkazy.

Skvělé, asi strávím odpoledne s Jessicou,  zajásám ironicky v duchu.