Na druhé straně

Druhá kapitola

Kdybych jen věděla, jak moje činy ovlivní můj život. Respektivě smrt. Možná bych se prostě klidila pryč před Jessicou, ale ne, já na ni vyjedu. Když na to teď koukám tady seshora přijdu si hloupá, naprosto naivní. Ale jak jsem to mohla vědět, že.. Že? Musím mít alespoň nějakou, byť falešnou útěchu, a kdo jiný mi jí dá, než já sama? Nikdo, když jsem tady sama. Úplně sama.

,,Můžete mi laskavě vysvětlit, co se to na chodbě opět stalo?" řekne ředitelka Bradleyová, aby konečně rozbila to nekonečné ticho, které mi naprosto vyhovovalo, když do ředitelny dokulhala  Claire se zavázaným kotníkem. Nikdo se neměl k odpovědi, všichni měli moc práce s probodáváním podlahy pohledem.

Odhaduju, že Jessica ještě nikdy v ředitelně nebyla. Vždyť paní dokonalá nemůže mít problémy ve škole, přece by ji to pokazilo reputaci. Na druhou stranu Claire tady byla pečená vařená, ta problémy přímo vyhledávala, ale nikdy se ke mě nedostalo proč vlastně. Ne že by mě to zajimalo. Já sama jsem v ředitelně nebyla. Proč taky, když pravidelně přestávky trávím s nosem ponořeným do nějakého literalního díla. A naprosto mi to vyhovovalo, nutno dodat.

Reditelku očividně přestalo bavit na nás koukat, tak vstala, ruce si založila pod prsa a sedla si na lavici. Ještě by mohla začít říkat, jaké jsme zlobivé holky a bylo by to jako porno. Naštěstí místo toho svůj pohled soustředila na mě, přímo do mých očí, jako by je hypnotizovala. Úplně jsem cítila, jak mi vnitřnosti tancujou valčík, ačkoliv hraje pohřební hudba.

,,Ja za to nemůžu!" ty jo, horší větu jsem ze sebe nemohla vydat.

,, Říkám snad, že za to můžete?" pronese aniž by mi přestala zírat do očí.

,,Ne..."

,,Tak mi radši odpovězte na otázku, na kterou jsem se ptala, slečno Gilbertová."

Já však mlčela jak zarytá. Když už to začínalo být nesnesitelné, slyším židli šoupajicí se po zemi. Otočím hlavu a zjistím, že Claire vstala a měla namířeno k odchodu.

,,Co si myslíte, že děláte?"

,,Odcházím, jak to asi vypadá?" odvětí Claire a zabouchne za sebou dveře.

Všichni jenom žasneme nad její drzostí a asi nečím, co by se dalo nazvat odvahou, ale nebo taky naprostou hloupostí.

,, Zatím jděte, dořešíme to později."

S Jessicou pokýváme hlavou a urychleně opustime ředitelnu.

--------------------------------

Jdu po ulici a nakopnu plechovku, která mi sice nic neudělala, ale měla jsem chuť to udělat. V uších mi vyhrává Bastille a já se můžu dokonale propojit s textem. Poslouchala bych dál, ale vyrušil mě vybrujici mobil v kapse. Becca..Kdo jiný taky. Becca je moje jedna kamarádka, která se mnou radši mluví přes telefon, než ve skutečnosti.

,,Hal-'' ani nestihnu dořeknout jedno slovo a už do mě hustí ... ,,Tyyyy jo, ty si byla v ředitelně? Co se stalo? Odkdy vždy poslušná slečna Gilbertová je v ředitelně? Nebo to snad bylo kvůli ty soutěži?" a podobným způsobem na me mluvila ještě dalších asi 10 minut. Typická Becca. Nejukecanější člověk, co znám. Navzájem se tímto docela doplňujeme. Já, taková spíš zamlklá, malá, lehce přehlédnutelná holka s obrovskou fantazií. Za to můžu poděkovat všem románům, co jsem kdy přečetla. 157, abych byla přesná. 

,,Halooo?!" Beccy lehce rozlobený hlas mě vytrh z úvah o sobě sama.

,,Jo promiň, nic zajimavyho... Claire a Jessica se zase činily." 

,,Áha, klasika. Tak jsem čekala aspon nějaký drama. U tebe se taky nikdy nic neděje! Kdybys umřela, tak by se to nikdo ani nedovedel, protože neví, kdo jsi... Musíš se sebou něco udělat zlato."

Kdyby jen věděla, jak byla blízko pravdě...

,,Přeháníš." Zasměju se, ačkoliv mi to nepřišlo vtipné. Klasická Becca, neví kdy má zavřít pusu.

Jo, vím, není to moc záživná kapitola, ale počkejte si :D)

Vážím si moc každého votu a komentu:)

Děkuju, Mada)*