Z pokoje nade mnou pomalu doznívá harmonika společně s posledními zbytky noci a matka měst před námi rozevírá svoje paže
Je mi až ouzko
když si vzpomenu na tu nádheru
poloprázdnýho kina
a poloplných rtů
co na mě dneska čekají
Jako ranní rosa chci spočinout
na listech vyšehradských stromů,
místo toho mi červánky upletou na tváři ruměnec,
když na tebe myslím
(Červánky se unáhlily.
Na schodech
jsem potkala akordeonistu.)
