V moci mafie

XIII.

Vzbudila jsem se a na stole jsem měla snídani, snědla jsem ji a ještě chvíli přemýšlela nad "včerejší" nocí. Z přemýšlení mě vyrušil Ben. „Připrav se jedeme na menší výlet, možná tě to i potěší" Řekl a zase odešel. Jasně, potěší, mě už snad nic nepotěší!  Řekla jsem si pro sebe. Když jsme nastoupili do auta jeli jsme docela dlouho. Vystoupili jsme a šli do nějakého baru. Sedli jsme si ke stolu a tam seděl... „Tati!" Vykřikla jsem a běžela k němu. Objala jsem ho a radostí mi tekly slzy. Sice mě "vyměnil" za peníze, ale pořád je to můj táta a mám ho ráda. Sedla jsem si vedle něho. Ke stejnému stolu si sedl i Ben. „Tvůj fotřík už má peníze, co mi dlužil a chce abych tě vrátil. Takže to uděláme tak, že mi dá ty prachy a ty můžeš na pár dní domů" Radostí se mi rozzářily oči. Chvíli jsme tam seděli a Ben pak odjel a já konečně! nemusela s ním. S tátou jsme jeli domů a celou cestu jsme si povídali. Ptal se mě i jestli mi ubližoval, nechtěla jsem o tom mluvit a tak jsem to zakecala jiným tématem. Když jsme dorazili domů, byl už večer, tak jsem se šla osprchovat a užívat si domov. Potom jsem šla spát. 

Druhý den jsem chtěla vidět Aničku a samozřejmě se jí omluvit. Chtěla jsem jí překvapit a tak jsem šla k ní domů. Zazvonila jsem a otevřela mi její mamka. Poslala mě k ní do pokoje. Zaťukala jsem a vešla. „Aničko?" Řekla jsem a usmála jsem se. Její oči se rozzářily a hned mě objala. Hned jsme si všechno řekli. Když jsem šla domů, tak mě chtěla vyprovodit. Už se stmívalo, ale ještě bylo trochu světlo, tak jsme se šli projít do parku. Sedli jsme si na lavičku a ještě si povídali. Najednou před námi zastavilo černé BMW. Z něj vystoupil Ben. Nee, co tu zase chce! Řekla jsem si pro sebe. „Zdarec kočky, pojedete semnou" Řekl a nějací chlapi vystoupili z auta a namířili zbraní. „Ne! Prosím, nech nás!! Řekl jsi, že mě doma necháš!!!!!" Naštvaně jsem křičela. Anička se hrozně bála a plakala. Bylo mi jí líto. „Vezměte si mě, jí nechte!! Prosím" Prosila jsem Bena. „Nene, tu chci taky vopíchat" Anička se lekla a začala ještě víc plakat. Ty chlapy měli sílu a nemohli jsme se jim vyprostit z rukou. Naložili nás do auta a odvezla nás. Zase!

****

Vzbudila jsem se zase v tom hnusným pokoji. Byla jsem tam sama, Anička nikde nebyla. Chtěla jsem jí jít hledat, ale jak jinak, dveře byly zamčené. Proč musejí ubližovat i Aničce, vždyť nic neprovedla. Všechno je v prdeli!! Chudák Anička, určitě ji ubližuje, všechno je to moje vina! Kdybych odmítla, aby mě šla vyprovodit určitě by se to nestalo!!!! Hlavou mi létaly různé myšlenky. Nemohla jsem na to přestat myslet. Proč by ji ale unášel? Vždyť jí ani nezná!? Tolik otázek, ale žádná odpověd. Nechtěla jsem na to myslet, tak jsem si šla dát horkou sprchu, abych se uvolnila...