V moci mafie

XXIX.

Než Ben začal vyprávět jak se mi to všechno stalo, někdo zabouchal na dveře. Ben si povzdechl a šel otevřít. Ve dveřích stál ... Cože?? To je tá.. táta? Pomyslela jsem si, jakmile jsem se podívala, kdo stojí ve dveřích. Rychle jsem vyskočila z gauče a utíkala ke dveřím. „Tati!" křikla jsem na tátu. Když jsem chtěla tátu obejmout, Ben zabouchl dveře a řekl: „Vypadni nahoru!" Zase ten jeho hnusný, zlý hlas. „Nee, prosím, je to můj táta, chci s ním chvilku být! Notak, chci ho aspoň pozdravit a obejmout!" Přemlouvala jsem Bena. „Řekl jsem vypadni nahoru kurva!!!" Zakřičel Ben. Z jeho hlasu šel vztek a respekt. I když mě to štvalo, šla jsem raději nahoru, protože jsem se bála, že by mě uhodil. Vzteky jsem šla nahoru do pokoje, lehla si na postel a rozbrečela se. Proč? Proč?! Sakra, to je takovej hajzl!! Co tady táta vůbec dělá? Proč přišel? Hlavou mi probíhalo několik otázek. Po chvilce premýšlení jsem vyšla z pokoje a chtěla alespoň poslouchat jejich rozhovor. Šla jsem potichu, aby mě Ben neslyšel. Nic jsem ale neslyšela. Šla jsem teda po schodech dolů a rozhlédla se po bytě, nikde nikdo. Bylo mi to divné, myslela jsem, že ho Ben pozve dovnitř, nebo že si aspoň budou povídat mezi dveřma. Šla jsem se ještě pro jistotu podívat do Benovi pracovny. Nikde nikdo. Avšak na stole v Benově kanceláři ležela nějaká modrá obálka. Ben většinou na stole nic nenechává, vždy tam má pořádek. Nedalo mi to a šla jsem se podívat, co je to za obálku. Vzala jsem ji do ruky a chtěla se podívat, co je v ní. „Hledáš něco?" Ozval se hlas zamnou. Ale tohle nebyl Benův hlas, ani žádný známý hlas. Obálku jsem pustila z rukou a otočila se. Ve dveřích stál vysoký, hubený blonďák. V ruce měl zbraň, naštěstí na mě nemířil. „Ehm.. já... já.." Byla jsem vyděšená a nemohla ze sebe vydat ani smysluplnou větu. „Já vím, vidíš mě poprvý a nevíš, kdo jsem." Řekl. „Jmenuju se Filip. Promiň, ale víc i říct nemůžu" Dodal. „Co tady děláš? Kde je Ben?" Vykoktla jsem ze sebe. „To tě nemusí zajímat. A vypadni odsud, nemáš tu co pohledávat" Řekl arogantním hlasem. Kdo to sakra je? Proč mi nechce říct, kde je Ben!? Teď jsem ještě víc zmatená. Proběhlo mi hlavou. Raději jsem tedy vyšla z Benovi pracovny. Filip si sedl na gauč a zapl si televizi. To si snad dělá srandu?! Řekla jsem si pro sebe. „Haló!! Můžeš mi laskavě říct, co se tady sakra děje??!!" Křikla jsem na něj. Ignoroval mě. Tím mě ještě víc vytočil. Šla jsem tedy k němu, vypla televizi a stoupla si před něj. „Tak hele ty žirafo, můžeš mi laskavě říct, co tady děláš, co seš sakra zač a co se tady děje?!" Vychrstla jsem na něj. On se na mě podíval jako by mě chtěl zabít. V tu chvíli jsem se ani nebála, protože mě tak vytočil, že mi bylo všechno jedno. „Mám tě hlídat. Jsem Filip. A děje se to, že si mi vypla fotbal!" Odpověděl mi, odstrčil mě a znova si zapl televizi. „Hlídat? A kam šel? Kde je můj táta!?" Křikla jsem na něj. Neodpovídal mi. To snad není možný! Proběhlo mi hlavou. Šla jsem ke dveřím a chtěla jsem odejít, když jsem je otevřela tak se ozvalo: „Hele, hele, hele! Kampak máš namířeno?!!" Křikl na mě Filip. Ignorovala jsem ho a šla jsem ven. Utíkal zamnou, chytl mě za ruku a dotáhl zpátky dovnitř. „Tak hele princezno! Teďka hezky zůstaneš tady a nikam nebudeš utíkat, nebo dopadneš zle!!" Řekl Filip s docela naštvaným hlasem. Jelikož z něj nešel vůbec respekt, tak jsem se ho ani nebála. „Dej mi pokoj! Nebudeš mi rozkazovat, co můžu a nemůžu dělat!" Křikla jsem na něj a šla jsem nahoru do pokoje. Zaslechla jsem jak si potichu pro sebe řekl: „Počkej, ještě budeš litovat za to, jak jsi drzá!" Ignorovala jsem to a šla do pokoje. Asi po 20 minutách jsem slyšela, jak se dole někdo hádá. Potichu jsem vyšla z pokoje a šla pomalu ke schodům a sledovala jsem, co se děje. Ben se vrátil a křičel na Filipa. „Já tě tady platím, abych mi jí hlídal! A místo toho tady čumíš na nějakej debilní fotbal!?" Křikl Ben na Filipa. „Já-já jí hlídám, měla by být nahoře" Odpověděl mu Filip. „A co když není!? Co když utekla a ty o tom ani nevíš!?" Bylo vidět, že je Ben hodně naštvaný. To ve mě vyvolalo strach. Šla jsem raději zpátky do pokoje, lehla si na postel a dělala jsem, že spím. Slyšela jsem bouchnutím dveří, asi Filip odešel. Po chvilce jsem zaslechla, jak jde někdo po schodech. Bála jsem. Byla jsem raději otočená zády ke dveřím. Někdo vešel do pokoje a položil něco na stůl a zase odešel. Nedalo mi to a podívala jsem se. Na stole byl tác s toustami a džusem. Vedle toho růže a papír s nějakým vzkazem. Omlouvám se, že tě hlídal takovej idiot. Už ho nikdy neuvidíš. Dobrou chuť zlato! B...
Takže tu byl Ben. Divím se, že tohle udělal. Je nějaký jiný, změnil se. Starý Ben by mě vzbudil a nejspíš znásilnil. Všechno je najednou divné. Bylo mi divné, že se změnil na celkem hodného a milého..