*SMS*

♡1

Vyšla jsem ze školy.
Ano, to jsem já, ta, co chodí do knihovny, ta, co se učí ve volném čase, ta, co ráda čte a poslouchá Labutí jezero, ta co ještě neměla kluka.
Pro všechny jsem RETRO a šprtka. Ale mě to nevadí, našla jsem se v knihách.

"Hej, Megan!" Uslyšela jsem za zády.

"Co?" Otočila jsem se.
Stál tam Daniel. Kamarád nade vše.
Kluk, který mi vždy pomůže. Kluk, který se mě vždycky zastane.

"Zapomněla sis ve třídě matiku." Řekl a podal mi učebnici salátového vydání.

"Děkuju Dany."

"Jdeš dneska do knihovny?" Usmál se.

"Ne. Dneska si půjdu číst do parku."

"Aha. A co teď čteš?"

"Shakspeera."

"Takže klasika?"

"Vypadá to tak." Řekla jsem a zaculila se.
_____________________________

Šla jsem po pískové cestě, v alejích stromů. Growstonský park byl kousek od školy.
Dana mám moc ráda. Je něco jako můj nejlepší přítel. On mě myslím miluje. Ale já k němu lásku necítím. Známe se už hodně dlouho a já ho spíše považuji za svého bratra.

Vešla jsem do parku. Očima jsem si měřila kličkovanou cestu mezi stromy. Tak kam se usadím?

Nakonec jsem se uvelebila na kamenné zídce pod stromem a vytáhla knihu.

ROMEO A JULIE

Moje srdcovka.
Vždycky když jsem si přála, najít pravou lásku, jako Julie.
Milovala ho, ale hvězdy jim nepřály.

Po chvíli mne cosi lechtalo na hlavě.
Poškrabala jsem se. FUJ! Velká housenka v mých vlasech! To je nechutné.
Rychle jsem ji zhodila. Musela na mne spadnout z toho stromu.
Odhodila jsem ji.

______________________________

Uplynul již týden. Škola, učení, knihy, filmy a postel. Můj každodenní nudný život.
Musí se něco stát. Takhle se brzo zblázním. Nemám žádnou iniciativu. Nic mě nemotivuje, necítím radost. Mamka to zřejmě poznala a koupila mi kdesi na tržnici kotě.
Pojmenovala jsem ho Uhlík, bylo totiž černé jako uhel. Bylo to kotě bez papírů a bez žádného průkazu, však taky stálo, jak jsem se druhý den dozvěděla, asi dva dolary.
Takže mi možná, tato černá kulička nějakou radost udělala...
Ale chtělo to něco víc.
Možná mi chyběli přátelé. Jsem samotářka, ale v sedmnácti je asi potřeba mít poblíž vrstevníky, a ne jednu utrojčenou matku a černý uzlík smůly, jak jsem později zjistila...