Ovázala jsem si černou zástěru kolem pasu a stoupla si za pokladnu. Sice brigáda v kavárně nebylo zrovna to, co jsem si představovala, ale nejhorší to taky nebylo. Navíc jsem tu dneska neobsluhovala sama, což je aspoň malé plus.
Dneska se otvíralo od 7, ale jelikož je to na většinu lidí moc brzo, až do 8 nikdo nepřišel. Mezitím jsem aspoň v klidu vyskládala všechny zákusky do pultu a sama si udělala kafe. Posadila jsem se na pult a prohledávala sociální sítě.
Akorát jsem položila jednu černou kávu před paní středního věku, když cinknutí ode dveří oznámilo nově příchozího. Koutkem oka jsem se tam podívala a všimla si skupinky asi 5 kluků přibližně v mém věku a jedné malé holčičky, která za nimi cupitala jak nějaký ocásek.
Vůbec se mi nechtělo jít k jejich stolu a tak jsem doufala, že tam dojde někdo za mě. Ale když si můj pohled změřil ostatní, kteří se tvářili, že mají moc práce, došlo mi, že tam stejně budu muset. Povzdechla jsem si, vzala si bloček a propisku a pomalým krokem jsem si to namířila k nim.
"Dobrý den, co vám mohu nabídnout" řekla jsem už automaticky. Všichni ztichli a podívali se na mě. V tuhle chvíli bych vždy nejradši utekla...
"Marcusi, já chci horkou čokoládu s marshmallow" vypískla holčička a tím přerušila to trapné ticho. Všichni jsme se uchechtli. "Fajn..." řekl hluboký hlas, který patřil klukovi se špinavě blonďatými vlasy - nejspíš teda Marcusovi. Rychle jsem si to zapsala a pak už mi každý z nich nadiktoval, co chtěl a já mohla konečně odejít.
Objednávku jsme si rozdělili. Začala jsem dělat horkou čokoládu, ale letmo jsem zahlédla, že někdo čeká u pultu. Otočila jsem se a hned mě okouzlil pár tmavě hnědých očí, ve kterých pohrávalo nespočet malých jiskřiček.
"Sabri, ehm... Myslíš, ž-že b-bys" zakoktal se a rukou si prohrábnul vlasy. Nejdřív jsem nechápala, odkud zná mé jméno, ale pak mi došlo, že mám štítek na triku.
Pobaveně jsem nadzvedla obočí a sledovala, jak se snaží si urovnat, co vůbec chce. Najednou se otočil a beze slova odešel. Netušila jsem, co to bylo, ale stejně jsem se musela zabývat něčím jiným.
Vrátila jsem se zpátky k horké čokoládě a všimla si, že už někdo zbytek objednávky k nim odnesl. A tak jsem vzala zbylý horký hrnek, nasypala do něj marshmallow a šla jsem ho odnést té malé.
Ale někde v půlce cesty do mě strčila ta malá princezna a já upustila hrnek, který se následně roztříštil o podlahu. Znovu byly všechny pohledy v kavárně na mé maličkosti.
"Emmo!" vykřikl někdo a já si všimnula, jak se k nám řítí údajný Marcus. "Říkal jsem ti, ať dáváš pozor" řekl a poslal jí si sednout k ostatním.
"Já... Omlouvám se" vydechnul a znovu si frustrovaně prohrábnul vlasy. "To se stane" nervózně jsem se usmála. Pokrčil rameny a vypadalo to, že chce říct ještě něco, ale jako by si to na poslední chvíli rozmyslel. Pomyslně jsem nad tím mávla rukou a vydala se všechno uklidit.
"Vím, že už musím být otravný, ale co by měl kluk jako já udělat, abys s ním šla na rande" zeptal se. "Já nerandím" odpověděla jsem. Svraštil obočí, ale nic dalšího už z něj nevypadlo. Když se otočil k odchodu, prohlédla jsem si ho ještě jednou. "I když možná by mě nezabilo udělat výjimku" řekla jsem si sama pro sebe. "Já to slyšel!" vykřikl Marcus a s vítězným úsměvem si mě přeměřil. "Všiml jsem si, že končíš v 17 hodin, takže tady na tebe budu čekat" ušklíbnul se a poslal mi vzdušný polibek.
Vím, že jsem říkala, že jednodílovky vám napíšu do konce prázdnin... Ale to jsem si taky myslela, že budu mít o prázdninách víc času😕 ale jsem jen člověk a opravdu se mi nechtělo ty zbylé volné chvilky prosedět u počítače/mobilu, takže doufám, že to chápete 💜
Každopádně tahle je věnována SabcaPiklova tak doufám, že se ti líbí💞
Xx Terez😙
