Ještě jednou jsem si prohrábla své černé vlasy a věnovala si poslední pohled v zrcadle, odkud na mě koukala náctiletá dívka s černými oči, které byly však ozvláštněné zeleným ohraničením, oblečená zase klasicky celá v černém. Zakroutila jsem hlavou, popadla tašku a vydala se znovu do toho ústavu, kterému někdo říká škola.
Když jsem procházela třídou ke svému místu, znovu mi pohled sklouznul na hnědookého kluka se špinavě blond vlasy. I on byl dneska oblečený v černé barvě. Byl zabraný do rozhovoru se svým dvojčetem a tak jsem měla možnost na něj nepozorovatelně hledět, aniž by si toho všiml. Až zvonění mě vytrhlo z menšího zamrznutí a tak mi nezbylo nic jiného než nechat Marcuse Marcusem a připravit si věci na hodinu. Učitelka se vřítila do třídy s rozzuřeným výrazem a tak mi bylo jasné, že to nebude jedna z těch klidnějších hodin. Když ale vytáhla náš seznam s tím, že celou hodinu bude zkoušet, oddechla jsem si, protože to už mám naštěstí jako jedna z mála za sebou. Z tašky jsem vytáhla svojí oblíbenou knížku Harry Potter a vězeň z Azkabanu a začala jí číst snad po padesáté, ale co si budeme povídat, tohle nikdy neomrzí.
"Gunnarsene, když se můžete bavit se svým bratrem, můžete se jít pobavit i se mnou," rozneslo se třídou a učitelka věnovala povýšený pohled Marcusovi, který se musel zvednout a jít za ní k tabuli. Byla jsem velice ráda, že sedím sama a až v poslední lavici a tak si nikdo nemohl všimnout, jak už ho zase skenuji pohledem. Po dlouhé době neměl vlasy stažené v jeho klasickém drdůlku, ale normálně volně rozpuštěné, což ho dělalo ještě přitažlivějším než obvykle. Vždycky mě lákalo mu je jemně prohrábnout, zatímco by se jeho hnědé oči vpíjely do těch mých. Obtažené triko mu zvýrazňovalo svaly na zádech a to samé dělaly džíny s jeho zadkem. Když jsem však zvedla oči zpátky, naše pohledy se setkaly. Okamžitě jsem cítila, jak začínám rudnout. Jeho oči mě hypnotizovaly tak, že bylo nemožné náš oční kontakt přerušit. Marcusovi na tváři vyrostl vřelý úsměv, který byl určený mě. Jenom mě.
Marcus's point of view
Když jsem si mohl jít konečně sednout, ještě jednou jsem se podíval na Miu. Znovu se naše pohledy setkaly, ale tentokrát jen na chvilinku, protože Mia svojí pozornost stočila zpátky ke svojí knížce, kterou měla rozloženou na lavici. Možná si myslela, že takhle aspoň trošku schová svoje načervenalé tváře, ale já je viděl moc dobře a to mě znovu donutilo k pousmání. Byl jsem pevně rozhodnut, že si s ní dneska musím konečně promluvit.
A tak když odzvonil konec hodiny, omluvil jsem se Martinusovi, že si musím něco vyřídit, a vydal jsem se k její lavici.
"Ehm... Ahoj," pozdravil jsem Miu s pohledem zabodnutým k zemi.
"Víš, už dlouho jsem se tě chtěl zeptat, jestli bys se mnou nechtěla někdy někam zajít. Sice jsme se spolu nikdy nějak nebavili, ale já prostě nikdy nevím, co říct, když jsem v tvé blízkosti, protože mě vždy upoutají tvé oči, ve kterých se naprosto ztratím. A pak melu kraviny, jako třeba teď," uchechtnul jsem se a nervózně se podrbal na zátylku. "Ale i tak bych byl rád, kdyby jsi si se mnou někam vyšla, protože narovinu řečeno jsem do tebe už nějakou tu dobu blázen a myslím si, že bychom mohli být hezký pár," dostal jsem ze sebe a prosebně se kouknul na Miu.
"Promiň, to jsi mluvil na mě?" zeptala se Mia, když si vyndala z jednoho ucha sluchátko a věnovala mi nádherný úsměv.
"Ehhh... Jo, ptal jsem se na to, co si čteš," vyhrkl jsem okamžitě a poukázal na knížku v její ruce. Nejradši bych se propadnul do země...
Mia knížku zavřela, aby mi ukázala její titulek, který mě nezajímal ani v nejmenším. Pak si ale k mému překvapení stoupla a přešla přímo ke mě.
"Jestli o to opravdu stojíš tak, jak říkáš, můžeš mě dneska vyzvednout v 7 a uvidíme, jak daleko to necháme zajít," šeptla mi u ucha a následně zanechala menší polibek na mém líčku.
A zase jedna klasická pro Weasley_Hufflepuff 💕❤ snad je to aspoň trošku tak, jak sis představovala 💎
Xx Terez🌹
