Královskou v jednom dni

15.

Dneska večer má přijet princ Mathyas a jeho rodina na můj předstatovací ples. Mým pokojem  prosvítají první ranní paprsky pronikající  obrovskými okny, ze kterých bylo vidět až do podzámčí. Včera jsem se s lesním klukem domluvila, že se dva dny neuvidíme, protože každý máme povinnosti. Je vtipné, jak nám to vždycky vychází stejně. Sice bych dneska asi mohla, ale i tak.

Královské rodině se chystám až do večera, kdy jim budu představena vyhýbat, takže budou večeře, obědy i snídaně nošeny na můj pokoj, což bylo samozřejmě mé rozhodnutí.

Rychlostí šneka vstanu z postele, ale když už zvládnu tento krok, tak už jde všechno hladce. Obléknu se do svého obvyklého oblečení, v kuchyni popadnu jablko, pozdravím kuchařku a jdu na svou první hodinu. Dopoledne se táhne samozřejmě hodně pomalu, tanec, etiketa, historie, klavír................Než se naději je čas na oběd. 

Po obědě si napíšu všechny úkoly do školy a pak už můžu jít uskutečnit svůj dnešní plán. Běžím ulicemi města a vyhýbám se všem okolo, od stehna se mi odráží kord. Snažím se procházet co nejméně frekventovanými ulicemi, ale moc jich není. Ještě párkrát zahnu a stojím znovu na stejném místě jako včera. Není ještě tma, takže nemohu podle světla poznat jestli je někdo doma. Rozejdu se ke dveřím, na které zaklepu. Za dveřmi se ozve dupot a skřípavě se otevřou.

,,Azumi," vykřikne Tin.

,,Ahoj," řeknu jí rychle, ,,máš teď čas?"

,,Jistě že mám, zrovna jsem dokončila práci, se kterou jsem pomáhala rodičům, chceš jít dál," řekla a už otevírala dveře více.

,,Ne, ne, právě bych s tebou chtěla něco probrat a bylo by fajn to vyřešit u mě, teda jestli to nevadí," obeznámila jsem jí se situací .

,,Vůbec ne," obula si boty a vyrazily jsme směrem k zámku. Vyprávěla mi o tom co dneska brali ve škole, načež se divila, když jsem jí řekla co jsem brala já, protože jsem trochu popředu, vlastně hodně popředu. Cesta se naší mluvou pomalu kritika, až jsme se ocitly v mém pokoji. Jako minule jsem přinesla čaj a sušenky a posadila se do sedaček.

,,Tak, víš, je to takové zvláštní přání, ale.....," odmlčela jsem se.

,,Tak už mi to netaj, jsem z toho nervózní," řekla netrpělivě.

,,Dobře, chtěla bych, abys šla na zítřejší ples, mám z něho strach a velmi by mi pomohlo, kdybys tam byla. O šaty, boty i všechno ostatní se postarám, jenom prosím pojď," vyvalila jsem ze sebe na ní plno slov.

,,To si děláš srandu, to je můj největší sen hned potom pracovat na zámku." řekla s otevřenou pusou. Ani neví, jak se mi ulevilo, nechtěla jsem tam být sama a třeba tam i někoho pozná.

Jak tohle dořekla, už jsem jí táhla k šatníku, aby si vybrala šaty a takhle vlastně vzniklo to nejvíc dívčí odpoledne co jsem kdy poznala. Tin jsem pomáhala vybírat šaty. Zezačátku byla nesvá a ptala se u každých šatů jestli nejsou moje oblíbené, ale když jsem jí uvědomila, že je nenosím a hodila jsem na ni skoro každé šaty na které toužebně koukla, bylo jí to jasné. Pak jsem jí pomohla vybrat troje nejhezčí, které zkoušela. 

První byly zářivě tmavě zelené, které jsem neschválily hned jak je oblékla. Nebyly tak dokonalé jak se tvářily. Druhé byly broskvové barvy, s vrškem bez ramínek z výšivkou květiny na boku a u pasu nabíranou sukní zdobenou malinkými, třpytivými, skleněnými kamínky, které se na sukni leskly jako noční obloha. Už ani nemusela zkoušet druhé, protože to bylo přesně to, co jsme hledaly. Byly decentní, přitom v nich vynikla a přesto to byla přesně ona kdo v nich stál. Neříkaly nic jiného než její jméno.

,,Tyhle," vydechla jsem.

S jiskrami v očích na mě pokývala hlavou. Byla z toho neskutečně vykolejená a šťastná zároveň. Nemohla jsem uvěřit jakou to může způsobit radost, nikdy jsem na tyto věci nebyla, ale chápu ji. Je to jako když jsem dostala od otce k narozeninám ten krásný nový meč.

,,Po plese si je nech," řekla jsem a v tu chvíli se z jejích očí vypařil ten zasněný výraz.

,,Ne," řekla rázně, ,,to nemohu Azumi, jsou moc drahé, jenom protože máš peníze nechci si od tebe brát drahé dárky, není to, že bych tě odsuzovala, ale nechci tě o něco obírat,"

,,Ale tak to neber, v životě bych si je nevzala, mám jich tolik a ani jedny z nich denně nenosím, vzala bych si je možná jednou a tím by to skončilo a tobě tak sluší," řekla jsem.

Chvilku se rozmýšlela, ale pak tedy těžce přikývla.

Domluvily jsme se, že přijde zítra tři hodiny před plesem.