Když jsem přišla domů uviděla jsem na mé posteli krabici. „ Zvláštní.“ Řekla jsem a podívala se do vnitř. Spalo tam malé kotě! Najednou se.probralo a podívalo se na mě hravými očkami. „ Ale ahojky prcku.“ Řekla jsem a vytáhla jsem ho z krabice. Začala jsem si s ním hrát. Když jsem se po chvíli podívala na hodiny zjistila jsem že už je 5 večer. Rychle jsem si udělala úkoly a šla do sprchy. Kotě jsem nakrmila a šla jsem spát, protože zítra vstávám hodně brzo.
Když jsem vstala, šla jsem do kuchyně, ve které byl Aiko. „ Děkuju za to kotě.“ řekla jsem a objala ho. „ Ale já ani Brian sme ti nekoupili kotě.“ „ Cože? Tak jak se mohlo objěvit v mém pokoji? Vždyť nikdo neví, kde bydlím až na... To ne to ON mi ho donesl, protože jediný kdo ví kde bydlím je ON!“ Aiko na mě koukal jak na blázna. „Sedni si já ti to vysvětlím,“ řekla jsem a začala vysvětlovat. Naštěstí to pochopil takže jsem byla ráda. Musím mu za to kotě poděkovat. Ale to až ve škole.
ČTEŠ
Please (don't) kill me!!
RandomKira je Neko. Její rodina se skládá z 2 otců. Aika a Bryana. A jí. Když byla malá stalo se něco zlého a ona ukončila v útulku, ze kterého si ji koupili Aiko a Bryan..... A toto je její život... tak trochu pokračování knihy Veverčí kluk😁
