STROJ

Leden 2017

„Takže, minulou hodinu jsem vám zadal referáty," řekl pan učitel a třída ztichla „podívám se, kdo měl mít referát na dnešek... Ták RICHARD! Richarde pojď." Řekl lstivě pan učitel. Richard se vylekaně zvedl, přišel k tabuli a začal číst ze svého zmuchlaného papíru referát. Crrrrrrrrr!!! Začalo zvonit, všichni se zvedly z lavic a vyběhli ze třídy. Všichni vybíhali a jediný já v šedém saku se pomalu zvedl a vyšel ze třídy. Šel jsem po chodbě a rozhlížel se kolem sebe. Na jedné straně dva kluci šikanovali malého kluka a na druhé straně? Totéž! Dva kluci šikanují malého chudáka, který tiše trpí a čeká až odejdou. Tak si říkám: „A DOST! Vytvořím STROJ, který bude lidi chránit!" Dojel jsem domů, odhodil aktovku a řekl: „JDEME NA TO!" Natáhl jsem si nitky po pokoji a pustil se od práce. Běhal jsem sem a tam, věšel papíry, sundával papíry, seděl u počítače a snažil se naprogramovat kostru, na které bude STROJ uchycen. Hodiny plánování a konečně jsem to měl. „Základní kostra hotova, nyní musím vytvořit systém, kterým bude STROJ rozpoznávat tváře, ovšem doma to nestihnu musím si to vzít do školy.

Druhý den jsme počítali něco tam a zpátky. Já vlastně ani nevím. Jediné, co jsem viděl bylo, že to Kryštof (mimochodem jako vždy) pokonil a jakmile si učitel všiml, že tam mám notebook, tak mě začal podezírat, najednou byl 2 metry ode mě a já si říkal: „ASI MĚ VIDĚL!? Rychle schovej to!" Ale nepovedlo se. Přišel ke mně, zabavil notebook a odnesl ho, ale já nejsem tak blbej! Z pod lavice jsem vytáhl tablet a pokračoval v práci. Po asi pěti minutách mě zase začal podezírat a já už si říkal: „Ty kráso! Ty seš nějakej bystrozrakej ne?" Zase mi to zabavil, ale ne, ne, ne! Na Böhma nevyzraješ! Z kapsy u saka jsem vytáhl mobil, někdo to u tabule zase zkazil a já směle pokračoval. A JSEM V KONCÍCH! Zase se objevil 50 centimetrů ode mě a vzal mi i mobil. „Nechceš si otevřít elektrikářství?" říkal jsem si. No nic... Přetrpěl jsem dalších 45 minut školy a konečně jsem se dostal domů. Dalších několik hodin práce a další pokrok. „Mám to! Poslední a nejtěžší krok je přede mnou! Jak si bude STROJ propojovat tváře s lidmi? Toť otázka no nic. Musím to vymyslet tak, aby mi na ten notebook nepřišel.

Další den ve škole a pro ostatní další utrpení. Začala matematika a učitel začal něco vysvětlovat. „PÍ neboli konstanta 3,14... Co všechno může být ukryto v tomto čísle? Například vaše datum narození (3,1401122004), číslo bankovního účtu (3,14011220041284357416/2007) ..." „TO JE ONO! Poslední dílek skládačky, který potřebuji, aby STROJ fungoval perfektně! Použiji PÍ, aby spojovalo tváře s lidmi!" Sbalil jsem si svých pět švestek, a i s notebookem odešel a prásknul dveřmi.

O 2 ROKY POZDĚJI

STROJ je hotov a já ho poprvé spustil. Jakmile se načetly všechny prvky, tak se připojila externí kamera a já poprvé mluvil s nejinteligentnější a nejmocnější entitou světa. Fungoval perfektně a v následujících dvou měsících jsem (samozřejmě úspěšně) připojoval kamery z celého světa.

Když mi STROJ ukázal číslo a identitu pachatele, snadno jsem dotyčného našel, samozřejmě nenásilně (dělám si srandu. Jednu jsem mu vrazil) ho odvedl na policii. Ovšem jednou STROJ ukázal moje číslo a já se musel připravit, protože jsem nevěděl co přijde...