#19

739 39 0
                                    

Najednou jsem uslyšela jak na mě někdo mluví, rychle jsem se vzbudila ze své kómy nebo.co to bylo. Vím že jsem nespala, ale byl to hodně divný pocit, asi jsem jen unavená.

,,zlato pojď se naobědvat" poprosila mě mamka a já jen nesouhlasila. ,,bolí mě břicho teď se mi jíst nechce" vysvětlila jsem jí a víc se zachumlala do peřiny. ,,dobře, kdyby něco zavolej musím do práce přijdu později budu ti ještě volat, buď k dispozici ahoj" políbila mě na tvář a já jsem se na ni pousmála byla jsem strašně unavená. Tak jsem slyšela jen už zavírání dveří, od kterých mamka odešla.

Začala se mi dělat husí kůže a já nevím proč, klepala jsem se ale já to.radši nevnímala. Snažila jsem se usnout a nevnímat to, sice mi to nešlo ale po chvíli jsem hned usla.

Ale potom jsem se po chvíli hned vzbudila, nevím kdo mi napsal ale už teď ho za to nenávidím. Kouknu se do telefonu, a kdo asi než Shawn.

Shawn: musím ti něco říct..

Já: co?

Shawn: zůstávám tu nejspíš napořád..

Když jsem si přečetla tuhle poslední větu bylo mi hodně do breku. Nemohla jsem tomu uvěřit.. vždyť já jsem do něj zamilovaná nemůže jen tak tam zůstat a nechat mě tu. Proto jsem mu ještě naposledy napsala.

Já: vážně? Jo děkuji ti za to že jsi mi zlomil srdce.. víc už to bolet fakt nemůže sbohem.

Shawn: počkat co? Nemůžeš se semnou rozejít

Já: proč ne? Už stejnak tu dobu co jsi odjel jsi si určitě někoho našel měj se...

Zablokovala jsem si ho a hodila telefon na peřinu...
Stejnak mě už nemiloval... našel si tam určitě někoho jiného a lepšího než jsem já.

Jen jsem se zamilovala..Kde žijí příběhy. Začni objevovat