Jen jsem se zamilovala..

#7

Chtěla jsem aby pokračoval, ale jelikož jsem opilá nevím co dělám. ,,promiň, ale ještě nejsem připravená" odstrčila jsem ho na druhou půlku postele a čekala na jeho reakci. ,, a co Taylor? Jemu jsi dala?" zasmál se a podíval se na mě. ,,ne nedala a nech toho!" naštvala jsem se a odešla z pokoje. Party teprve začínala tak jsem šla hledat Emily. Vůbec jsem neměla ponětí kde je, tak jsem se šla podívat před dům.

Za mnou běžel Shawn, a já jsem zůstala stát. ,,promiň nemyslel jsem to tak" roztáhl ruce a čekal že ho obejmu. Já ho tedy objala. ,,prosím pojď mi pomoct najít Emily, vůbec ji nevidím.." poprosila jsem ho a doufala že to přijme. ,,tak jo, myslím že by mohla být nahoře" řekl a táhl mě nahoru do různých pokojů.
Když otevřel první dveře nikdo tam nebyl, druhý taky ne.. Takže zbýva jeden.
Když to otevřel nevěřila jsem svým očím. Leželi tam Emily a Taylor líbali se.
,,radši je zavřu" zavřela jsem dveře a se Shawnem jsme šli už domů, už mě to tu nijak nebavilo, všichni byli opilí a leželi na zemi nebo zvraceli. Bylo to naprosto nechutný! Shawn tu byl z autem takže mě odvezl domů, celou cestu jsme se jen usmívali a povídali si.

A potom jsem viděla auto před náma, když říkám před náma tak doslova, seděli tam mladí kluci a jedna holka. Jeli naproti nám, a my jsme nemohli nic dělat. Na druhé straně bylo auto, takže jsme nemohli zabočit. A pak se to stalo, auto vrazilo do našeho předního skla, a já vyletěla z auta. Nabourali jsme...

Když jsem se vzbudila, necítila jsem tělo jako kdybych měla jenom hlavu.
Předemnou stála Mamka, úplně ubrečená. ,,ahoj mami" špitla jsem a chytla ji ruku. Ona se vzpamatovala, a začala se široce usmívat. Políbila mě na čelo, a hladila po vlasech. ,,sestro!!" zakřičela a do pokoje, vlítla sestra. Zkontrolovala mě, a zavolala doktora. ,,ahoj Debbie měla jsi velké štěstí, máš jen malý otřes mozku nic vážnýho" usmál se a já si vzpoměla na Shawna. ,,a Shawn? Kde je? Shawne??" brečela jsem po pokoji a doktor mě uklidnil. ,,je v pořádku, ale musí na operaci" řekl a já jsem začala brečet ještě víc. To snad ne..

Strašně moc mě mrzí že jsem se s ním hádala, teď bych ho chtěla objat a nepustit ale nemůžu.. Doktor řekl že tu budu ještě pár dní, ale Shawn tu bude nejspíš 2 měsíce. Proklínam včerejší noc, kdyby to prokletý auto nejelo naproti nám nic z toho by se nestalo..

Mamka si se mnou celou dobu povídala. ,,mami já jsem se zamilovala do Shawna" posmutněla jsem a ons se na mě usmála. ,,já vím, jde to vidět" řekla tiše a políbila mě na čelo. ,,návštěvní hodiny, skončily bohužel už musíte jít" přišel doktor. ,,dobře" špitla mamka a naposledy mě políbila do vlasů. Když odešla ještě mi zamávala, a já to opětovala. ,,pane doktore kdy smím vidět Shawna?" zeptala jsem se ho a on se na mě smutně podíval. ,,bohužel, můžeš až předposlední den jeho odjezdu, takže až za dva měsíce je mi to líto" smutně se zatvářil a mě začla téct slza po tváři. Já to nevydržím, vždyť to je hrozně dlouho. Začala jsem plakat a bouchat silně do polštáře.

,,Nesnáším svůj život!!!" Zakřičela jsem přes celý pokoj, a doufala že mě nikdo neuslyšel.