Bez šance

Část 3.

Diana

,, Tak a je to!'' prohodila jsem a v duchu si pochválila svůj vlastní výtvor. Za tři týdny jdu sestřenici Francis na svatbu a půjdu jí za družičku. Dneska jsem si sestavila outfit, abych pak pár dní před svatbou nezjistila, že mi něco chybí. Nenávidím, když mám shánět věci na poslední chvíli. Na posteli jsem si rozprostřela béžové, jednoduché šaty po kolena, bílé lodičky s mašlemi a malou béžovou tašku přes rameno. Vím, nejsem žádný módní expert ani nadšenec a podle toho to asi taky vypadá, ale nesmím být přeci krásnější než nevěsta. Ne že bych si myslela,že by se mi to snad někdy povedlo. Fran je krásná černovláska, už jí nabízeli účast na módní přehlídce, ale na to ona není. Ostatně ani já ne. Máme to v rodině. Nikdo z nás nijak zvlášť neřeší, jak vypadá. No nic, musím se učit na zítřejší písemku z latiny. Studuju totiž Vysokou školu University of Brighton s oborem medicíny. Do školy mi to netrvá moc dlouho, bydlím v městečku Seaford, na jihu Anglie. Moje nejlepší kamarádka Ashley bydlí v Eastbourne, městě vzdáleném ze Seafordu devět a půl míle.

Jack

,,A co tohle?" zeptal se prodejce.
,,Hmm, je příliš drahé, nemáte nějaké SUV nebo rodinné auto s motorem 1.4, pohonem na přední kola a velkým kufrem do dvanácti a půl tisíc liber?"
,,Mám tu Ford Galaxy za dvanáct tisíc sedm set liber. Další auta, která by Vám mohla vyhovovat, začínají na dvou tisícech devíti stech librách,''
,,Dobrá, tak mi ho ukažte, více za auto dát nemohu,''
,,Tady ten bílý vůz, to je on,''
,,Dobře, beru!''

...

Vrátil jsem se domů. Odnesl jsem si tašku do pokoje a převlékl se do běžeckého oblečení. Za deset minut už jsem běžel pravidelným tempem parkem na Higleghton Street. Je to celkem rušná ulice a díky zelenému parku, spoustě laviček i mnoha kavárnám je to vyhledávané místo k odpočinku. A nebo ke sportu.

Ahoj všem, kdo čtou moje knížky. Omlouvám se, že jsem dlouho nic nenapsala. Tím neříkám, že příští kapitolu napíšu brzo 😅
Vaše Dogando 🐶