1.část / Jsme rodina!

25 2 0
                                    


Pohled Ashley

Dneska je mi 17 let . Jdu do pokoje svého bratra . Mamka a taťka jsou v kuchyni.

"Klausi vstávej! Je čas" skočila jsem mu do postele a začala jsem ho ledchtat.

"To stačí!" Smál se se mnou .

"Ne ne až vstanes." Smála jsem

"Dobře už vstávám!" Vyběhl rychle z postele a utíkal do kuchyně.

"Dobré ráno mami , tati . Vaše dcera chtěla abych se počůral smíchy . Ona mě donutila vstát tim že mě lechtala." Mamka i taťka se zasmali a Ashley taky.

"Ale no tak bratříčku nepřeháněj to" zasmála jsem se.

"Nepřeháním to. Mami vážně byste ji měli zakázat vstup do mého pokoje!" Mamka ho ignorovala a tatka si četl noviny. Mamka se pak podívala na hodinky.

"Děti už byste měli jít do školy ať nepřijdeme pozdě." Usmála se mamka a odešla někam.

"Dobře tak mi jdeme ahoj tati" políbila jsem taťku na lico a společně s Klausem odešli .

"Hele jdu za klukama ahoj." Odešel Klaus a ke mě přišla Sophie to je moje bff . A navíc je až po uši zamilovaná do mého bratra.

"Dneska byl tak sladký. Jinak ahoj" usmála se na mě Sophie

"Ahoj a ani ne mě přijde pořád stejný." Sophie se na mě zamračila.

"Podívej se na něho od je dokonalý." Ukazala na mého bratra který šel zrovna s Jackem do třídy. Jack je ten největší debil všech debilů je krásný ale je to debil nenávidí ho.

Po dlouhém rozhovoru jak je můj bratr dokonalý jsme sly do třídy. Sedli jsme si do zadu . Hned ve vedlejší lavici sedí Klaus a Jack bohužel ale , aspoň Sophie nemůže o Klausovi mluvit v hodině. Protože kdyby o něm mluvila tak by nás určitě slyšel.

"Dobrý den žáci , vítejte v novém školním roce." Došla za fúrie , naše třídní učitelka trvdi že je strašně milá ale , je to strašná furie naštěstí ji máme jenom na matiku a přírodopis.

"Dneska vám chci představit novou spolužačku , Lili pojď sem " došla tam vcelku hezka holka. Sedla si o lavici před Klause.

"Všimla sis jak si na ni tvůj bratr podíval? Teď už u něho nemám šanci vůbec." Řekla Sophie o přestávce když Klaus někam odešel společně s Jackem.

"Ale prosimtě " mavla jsem nad tím rukou. Ale v tu sekundu mě něco napadlo.

"Hele nechtěla bys u nás dneska spát? Aspoň bys uviděla znovu Klause a sla sním společně k nám" rozzářili se jí oči .

"Jo jo moc ráda . Napíšu mamce ať mi doveze věci a po škole můžeme jít rovnou k vám." Zasmála se a ja přikývla.

"A přiveze to k nám? Nebo ke škole tvoje mamka ty věci?" Zeptala jsem se Sophie.

"No k vám ." Usmála se .

"Dobře dobře " Kolem nás šel Klaus.

"Bratříčku dneska u nás spi Sophie takže , s náma půjde i domu ." Zasmála jsem se

"Dobře dneska u nás spi i Jack . Protože musíme jít zítra na sedum do školy kvůli tréninku" řekl Klaus a sedl si do lavice. Jack nás pobaveně sledoval. Je Klause asi vážně zabiju! Ale zase je to moje rodina. Takže mu to odpustim pro jednou .

Přatelé Kde žijí příběhy. Začni objevovat