×17×

187 17 0
                                    

Byl u mě a opíral se o strom .
Zčevenaly mu oči, ty oči..a ta jeho postava, úsměv a to všechno...
Pak se ke mě naklonil a políbil na krk..
Už vím co mi to připomínalo , už se mi vrátily vzpomínky z toho večera .
Odstrčila jsem ho od sebe prudce.
Ani to nečekal protože se na mě podíval udiveně.
,,Ty!?"
On se usmál a jen přikývl.
,,konečně jsi si vzpoměla ,lásko"
Vykulila jsem oči.
,,c..cože?! Nejsem tvoje láska"
,,ale jsi , a proto jsem si tě vybral"
Říkal to s takovou láskyplností .
Jakoby myslím , že k němu něco cítím ,ale ještě nevím co .
Podívala jsem se na něj s tím pohledem co říkal: jako vážně?.
On se trochu zamračil.
,,já vím,že ke mě taky něco cítíš tak to nepopírej"
,,ne necítím , ani za milión let nebudu k tobě nic cítit ty stvůro.

Upírkou (Příběh Zastaven Na Dobu Neurčitou )Kde žijí příběhy. Začni objevovat