Světe nadechni se

Zachraňme pralesy, zachráníme tím sami sebe

Tropické pralesy mizí a jejich tajemství nám protéká mezi prsty, jako písek. Každý rok se přitom vykácí až 4,5 miliónů hektarů takového pralesa. Což odpovídá zhruba 57% rozlohy České republiky. Skoro 80% všech světových pralesů již bylo zničeno. Vzpamatujme se a zachraňme ty poslední kousky ráje na zemi. Jestli nezačneme jednat okamžitě, bude již příliš pozdě. Nejen, že vyhubíme mnoho živočichů, ale ohrozíme tím i sami sebe. Rozpojíme složitý řetězec ekologického cyklu, ohrozíme nepoznané kultury lidí a vypalováním pralesů uspíšíme globální oteplování.

Prales je volně rostoucí les, který není nijak ovlivněn, nebo upraven činností člověka. Dle této definice už ale na Modré planetě žádný prales neexistuje, neboť jsme ovlivnili každý centimetr, každou píď, naší planety. Ať už přímo, nebo nepřímo. Pralesy se dožívají až několika miliónů let, v porovnání s nimi je náš život naprosto kraťoučký. Tvoří až 1/3 všech světových lesů a díky teplému a vlhkému podnebí jsou zároveň domovem 90% primátů a 2/3 všech známých rostlin. Navíc v pralesích stále žijí některé kmeny domorodců, kteří rovnováhu pralesa nijak nenarušují. Sbírají jeho plody, loví, rybaří avšak vždy jen tolik, kolik oni sami potřebují. Nikdy ne víc. Jestli zničíme i poslední pralesy, přijdeme tím i o část samy sebe. Nenávratně ztratíme naše předky.

Najdeme je v tropických částech v oblastech kolem rovníku. Leží v latinské Americe, jihovýchodní Asii, západní Indii a na některých ostrovech v tichém oceánu.

Madagaskarský prales

Když se řekne Madagaskar, spousty lidí si vybaví krásnou téměř nedotčenou přírodu a lemury. Opak je však smutnou pravdou. Úroveň devastace přírody na Madagaskaru je největší v celé Africe přitom je ostrov zcela jedinečný a druhy, které jsou zde na pokraji vyhubení, nežijí nikde jinde na světě. Problémem je prales a jeho vzácné dřevo, palisandr madagaskarský, který se používá na výrobu nábytku. Postavení Madagaskaru nezlepšuje ani politická situace. Vše vypadá beznadějně. Neschopný prezident a všudy přítomná korupce zapříčinili, že i přes zákaz byl tento prales již z více jak 50% zničen. Problémem však nejsou jen obrovské těžařské firmy, ale i způsob hospodaření. Ten totiž spočívá v takzvaném žďáření. Zemědělci část pralesa vypálí, následně zavlaží pomocí vodních kanálů a na vzniklé ploše vysázejí rýži. Stav je kritický, pomozme tedy zachránit to málo, co zbylo.

Indonéský prales

Indonéské souostroví tvoří na 17 500 ostrovů, které jsou domovem mnoha endemických druhů savců, rostlin i hmyzu. Tento prales má rozlohu zhruba 10 miliónů km2 a představuje tak jednu desetinu všech zbývající pralesů. Bornejský prales je navíc nejstarším na světě, má neuvěřitelných 130 miliónů let. I přes to jej každým dnem ničí požáry a lidé se dusí jedovatým kouřem. Mezinárodní společnosti zakládají nelegální požáry a vypalují bohatství indonéského pralesa. Obrovské plochy, které dřív byly plny života a zeleně se jako mávnutím proutku mění v peklo. Pusté planiny, spáleniště. Zvířata i tisícileté stromy se mění v popel, který poletuje ovzduším a připomíná naše ohavné činy. Z planin se brzy stanou plantáže plné palem. Jsou všude, kam oko dohlédne. Jen palma a zase palma. Zvířata, kterým se podařilo zkázu přežít, bloudí. Hledají svůj domov, ale nenacházejí ho. Jsou zavrženi, ztraceni, odsouzeni. Lidé pracující v palmovém bludišti na tom nejsou o moc lépe. Pracují od úsvitu do tmy. Jejich práce je fyzicky náročná a přitom si za měsíc vydělají sotva 40 euro. Takové podmínky by se dali nazvat moderním otrokářstvím. Jediným "zpestřením" jejich dne jsou návštěvy orangutanů. Ti zkoušeně bloudí plantážemi, hledají jídlo a domov. V očích se jim zrcadlí strach a smutek. Neví, co mají dělat, nebo kam mají jít. Lidé je přivazují, provokují a bijí. Orangutan pak na následky stresu, fyzické i psychické bolesti umírá. Zaměstnanci navíc v nich vidí škůdce, kteří se živí na výhoncích palem, a tak za zastřeleného orangutana dostává lovec určité odměny.

Proč mají trpět zvířata, která za nic nemůžou? Postavme se k problémům čelem, neuhýbejme jim, vyřešme je a přijměme zodpovědnost za svoje činy. Zachraňme poslední kousky ráje na zemi. Zabraňme kácení a vypalování pralesů. Každá otázka, každý konflikt i každý příklad má své řešení, najděme jej a zachraňme naši planetu i sami sebe. Odhalme tajemství, která jsou nám zatím skryta, poznejme naši rasu a pochopme, co jsme doposud nechápali.

Jak řekl Hipokratés: ,,Koho neuzdraví léky, toho uzdraví příroda." Najděme tedy lék na naše problémy.

-konec úvahy-

Vážený čtenáři/čtenářko.

Děkuji, že jsi dočetl, až jsem. Věz, že všechny informace jsem si pečlivě ověřovala a hledala všude možně. Ano vím, zní to příšerně a bylo by snazší tomu nevěřit, ale prosím neobracej se k problému zády. Ani teď, ani kdykoliv jindy v budoucnu. Přeroste ti přes hlavu a pak bude mnohem složitější ho vyřešit. Pošli odkaz na tuto úvahu svým kamarádům, kolegům, prostě komukoliv, kdo jen tě napadne. Čím více lidí o tom bude vědět, tím lépe. A prosím nikdy nedělej nic, co by ublížilo tobě, tvým přátelům a naší planetě. Budu ti za to moc vděčná.

Děkuji

Tvoje AS