Nemocná

Část 1- Stěhování

  Balím si poslední věci. Co se Štěpán odstěhoval neviděla jsem ho. Z Brna někde do Prahy či za Prahu. Bude to velká změna. Vím že  má dva spolubydlící ale nevím jaké. Celkem se bojím jak budou na mě reagovat..

Pohled Štěpána 

  ,,Radku ! Pavle ! Pojďte dolů !!" zařval jsem. ,,Baxi než začneš. Už sis přiznal že jsi buzna ?" řekl Radek a začal se smát. ,,Radku ! Tohle je vážné.." okřikl jsem ho. Stejně se smál.. ,,Jen jsem chtěl říct že tady bude teď bydlet na rok moje sestra..",,Ty máš sestru ?" zeptali se oba dva najednou.. ,,Jo mám -" ,,- A kolik ji je ?" skočil mi do řeči Radek. ,,Je ji sedmnáct.." řekl jsem s troškou nejistoty. ,,Počkej. Tvojí sestře je 17 let a ještě si nám o ní neřekl ?!" vykřikl na mě opět Radek.. ,,No neřekl. Je totiž nemocná a-" ,,Je ta nemoc nakažlivá ?" skočil mi do řeči tentokrát Pavel. ,,Je psychicky nemocná -" ,,Můžeš mi kurva odpovědět na mojí otázku ? Je to nakažlivé ?!" řekl Pavel ale už trošku nasraně. ,,Ne není!!" zařval jsem na něho. ,,Jak jako psychicky nemocná ?" zeptal se zase Radek. ,,No..No.. Má rozdvojenou osobnost..A ta jedna je tak trochu špatná. Ale naši říkali že se zlepšilo.." řekl jsem trochu více nejistě. ,,A kdy se tady nastěhuje ?" zeptal se Pavel. Podíval jsem se na hodiny a odpověděl. ,,Asi za 10 minut.." zírali na mě jak na blázna. ,,A jak dlouho to víš ? Že se tu nastěhuje ?" zeptali se oba dva. ,,Asi dva měsíce." odpověděl jsem. Pavel něco chtěl říct ale zazněl zvonek. Šel jsem otevřít. 

   Otevřel jsem. Stali tam moji rodiče. Zoe jsem neviděl. ,,Ahoj" řekl jsem a usmál se na ně. ,,Ahoj" řekla mamka chladně. Podali mi její kufry. Postavili se na bok a já konečně viděl Zoe. Dívala se do země. Připadala mi... Nevím jak to nazvat.. Zničená. Když se na mě podívala oči se jí rozzářily. Skočila po mě a stiskla pevně. Rozbrečela se. Byla malá. Asi o hlavu a půl. Najednou do mě udeřila. Pustila mě a seskočila. Strčila do mě. Vražedným pohledem se podívala na rodiče a rozběhla se k brance. Taťka ji jen tak tak chytl. Začala sebou škubat. Když se vyprostila ohnala se rukou a udeřila mě do obličeje. Začala na mě křičet. Moc jsem jí nerozuměl. Křičela něco ve smyslu že mě nenávidí že nenávidí rodiče. Z ničeho nic se zarazila. Začala se rozhlížet. Když se mi podívala do tváře, všimla si obtisku její ruky. Podívala se na svou dlaň. Opřela se o stěnu baráku. Sjela podél ní a začala brečet do kolen. Klekl jsem si k ní a pohladil ji tváři. Podívala se mi do očí. ,,Omlouvám se. Nejsem tu ani pět minut a už jsem tě stihla jebnout do ksichtu.." řekla roztřeseným hlasem. Úplně jsem zapomněl jak její hlas zní. Někdo začal volat tátovy.  Zvedl to. Šel dál, takže jsem nic neslyšel. Zíral jsem stále Zoe do očí. Měla je nádherné. Měla je takové modré. Jako mamka. Jsou si strašně podobné. Je škoda že jsem do Brna nejezdil. Pomalu jsem zapomněl jak vypadá moje vlastní sestra. Taťka když do telefonoval, šel za mamkou, něco jí řekl, šli za námi a začali povídat. ,,My už musíme jet. Budeš nám chybět." objali Zoe a šli do auta. Zamávali a byli v tahu. Byl jsem překvapený jak se ani moc nerozloučili. ,, Kdo to tu tak kurva křičel ?" přiběhl Pavel. Když nás uviděl jak sedíme oba na zemi začal se smát. Odešel zpět. Zoe nadzvedla obočí a podívala se na mě. ,,Je v pohodě ? Možná to ode mě zní divně ale tak šibla snad nejsem.." podíval jsem se na ní pohledem jestli to myslí vážně. Takové věci by o sobě říkat neměla. ,,Jo je v pohodě... Někdy" usmál jsem se na ní. Přiběhl zpět Pavel. ,,Já se omlouvám" řekl ,,Nechtěli by jste jít dovnitř ?" pokývl jsem, postavil jsem se a nastavil ruku Zoe ať se zvedne taky. 

Šli jsme dovnitř. ,,Radku ?-" ,,No?"  odpověděl. Moc dobře /aspoň doufám/ věděl že to byla řečnická otázka. ,,Radku tohle je Zoe, Zoe tohle je Radek -" ,,Ahoj!!" vykřikl. On mě snad nenechá domluvit. Zoe jen pokývla. ,,A Pavle tohle je Zoe, Zoe tohle je Pavel" když jsem mluvil s Pavlem radši jsem povídal pomalu a zřetelně. 

Ukázal jsem Zoe pokoj. Vybalila si věci a hned šla spát...