Nemocná

Část 2 - Amanda

  Ukázal jsem Zoe pokoj. Vybalila si věci a hned šla spát...  

Pohled Zoe 

Probudila jsem se. Bylo kolem deváté. Šla jsem dolů do kuchyně. Nikdo tu nebyl. Měla jsem hlad, tak jsem otevřela ledničku. A... Prostě nebyla to typická lednička. Bylo celé jedno patro zaplněné solí. Vůbec jsem nechápala. Vyběhla jsem po schodech s tím že jdu vzbudit Štěpána. Když jsem otevřela dveře, viděla jsem že Štěpán není v pokoji sám. Byla tam nějaká holka. Stála uprostřed pokoje. Asi chtěla odejít. Měla na sobě Štěpánové tričko. Když mě uviděla, zamračila se a vyšla ke dveřím. Zavřela jsem ji před nosem. Utíkala jsem dolů. Šla jsem už pomalu. Ona mě chytla za vlasy a otočila směr k ní. Byla vyšší než já, měla zelené oči a vlasy něco mezi hnědou a blonďatou. ,,Ty mrdko. Co si myslíš že tu děláš ?! Že si tady jen tak nakráčíš a budeš je tady stalkovat ?!" zakřičela na mě. ,,Hej hej hej!! Uklidněte se !!" zařval Radek. ,,A ty Adélo se už vzpamatuj!" Radek mě chytl kolem ramen a vedl do kuchyně. ,,Jsi v pohodě ?" zeptal se. Jen jsem přikývla. ,,Ty toho asi moc nenamluvíš co ?" zasmál se. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Nejsem typ co mluví hned s člověkem kterého zná  ani ne den.." usmála jsem se na něj. Adéla na nás nevěřícně koukala. ,,Co je to tu za hluk ?" přiběhl Štěpán.. ,,Nic moc..Jen tady tvoje Adélka mi chtěla asi urvat hlavu" usmála jsem se na ní. Byl zaražený. Celkem hodně. Přišel Pavel. ,,Co tady děláte ? Nedá se spát !" řekl unaveně. ,,Jo a než na to zapomenu. Proč máte jedno patro lednice celé zaplněné solí ?" zeptala jsem se jich a střídala pohled na každého. A pak už jsem neslyšela. Černo..

Pohled Štěpána

,,Jo a než na to zapomenu. Proč máte jedno patro lednice celé zaplněné solí ?"  zeptala se. Když jsem šel k lednici že ji to nějak vysvětlím, strčila do mě. Udělal jsem dva kroky vzad. Když jsem se na ni podíval, dala mi pěstí až jsem spadl. ,,Copak copak. Buchta dostal strach. Už se nedivím kde se tolik bere strachu v Zoe. Teď brečí v koutě. Dostala strach. Velký strach." skoro až křičela. Adéla a kluci se na ni koukali jako by byla duch. ,,Zoe uklidni se." řekl jsem když jsem vstával ze země. ,,Neříkej mi kurva Zoe když se tak nejmenuju !" zařvala. ,,A jak se teda jmenuješ ?" zeptal jsem se nejistě. ,,Ty to nevíš ? Známe se tak dlouho a ty to nevíš ! Amanda kryple.." zakroutila očima. Viděl jsem jak se jí chce brečet. Cukala pořád sebou. ,,Uteč !" zařvala ,, Drž hubu ty píčo !!" zařvala znovu. Nejspíš Zoe teď bojuje s Amandou. ,,Amando.." řekl jsem. ,,Co chceš ?!" zakřičela. Byla teď zlá. Hodně. ,,Proč jsi taková ?" zeptal jsem se. Ale odpovědi jsem se nedočkal. Sjela podél stěny a začala brečet do kolen. Zoe byla zpět. Sedl jsem si vedle ní a popřel si hlavu o její rameno. Pohladil jsem ji po ruce. Podívala se na mě. ,,Omlouvám se." řekla skoro neslyšitelně. Zvedla se a šla zpět do pokoje. Klukům došlo že to byla ta její druhá osobnost. Ale Adéla vůbec nechápala. ,,Tak zaprvé. Kdo to je ? Za druhé. Co to mělo být ? A za třetí. Proč ?" zeptala se Adéla. ,,Je to moje sestra. Má rozdvojenou osobnost. A vlastně teď bude s námi rok bydlet.."  odpověděl jsem v klidu. 

Pohled Zoe 

Zamkla jsem se v pokoji. Lehla do postele, a přemýšlela nad smyslem mého života. Nenávidím Amandu. Ničí mi celý život. Někdo mi zaklepal na dveře. Ignorovala jsem to. Potom asi to ještě třikrát v pohodě zaklepalo, ale potom to začalo zuřivě bouchat na dveře. Když jsem teda otevřela, stála tam.. Já ?! ,,Čau Zoe. Jak se máš ?" řekla sarkasticky. ,,Amando ?" vydechla jsem. ,,Ani mě nezajímá jak se máš. Pojď se mnou" řekla potichu a zatáhla mě za ruku. Přišli jsme do kuchyně. ,,Ach podívej, co jsi udělala !!" začala se smát. Když jsem přišla do kuchyně, viděla jsem Štěpána, Pavla a Radka mrtvé. ,,Ne.." zašeptala jsem. Hned jsem se rozbrečela a padla na kolena.  Zvedla jsem se z leže do sedu. Byla jsem na posteli a zhluboka oddychovala. ,,Byl to jen sen. Pouhý sen." opakovala jsem. Někdo zaklepal. Lekla jsem se a spadla z postele. Vstala jsem a šla otevřít. Ve dveřích stal Štěpán s monoklem. Skočila jsem něj, objala ho pevně a nechtěla pustit. 

Pohled Štěpána

Cítil jsem jak mi triko vsakuje její slzy. ,,Co se stalo..?" zeptal jsem se ,,Zlý sen." odpověděla a koukla se na mě. Seskočila ze mě, zavřela dveře od pokoje, utřela si slzy a šla dolů.