Štěpánův pow.
Probudila mě obrovská rána. Rozhlídl jsem se po místnosti a viděl jsem Radka s dvěma poklicemi v rukou, jak potlačuje záchvat smíchu.
,,Ty seš takovej debil!"
,,Budím tě už půl hodiny. Musíme za hodinu jet. Co jsi včera vyváděl?"
,,Co myslíš?" Netušil jsem o čem mluví. Ze včerejšího večera si toho moc nepamatuji.
,,Třeba to, že jsi domů přišel nebo spíš přilezl po čtyřech ve tři ráno. Půl hodiny jsem tě přemlouval, že opravdu nebydlíš v koupelně a o hodinu později jsem tě našel ve skříni. Mám pokračovat?"
,,Ono je toho víc?" Díval jsem se na něj s otevřenou pusou.
,,Když vypustím to, že jsi se snažil sežrat gumovej náramek a pak natáčel "vlog", tak ne."
,,To si děláš srandu."
,,Jestli se chceš přesvědčit na vlastní oči, tak se koukni na ten záznam. Já se jdu balit na Utubering." řekl naštvaně a odešel. Vstal jsem, jak nejrychleji to šlo, popadl jsem kameru a podíval se na záznam. Panebože! To snad ani nejsem já. Co se to se mnou stalo? Co jsem sakra včera dělal? Moc si toho nepamatuji. Vím, že jsem šel do klubu s kamarády ze základky. Netuším co se v tom klubu stalo, asi jsem se dost opil, ale vím co jsem viděl, když jsem z klubu vyšel. Holku která stála uprostřed Václaváku a nevěřícně se na mě koukala. Byla to Terka. Ten její pohled se mi vryl pod kůži. Chtěl bych jí toho tolik říct, ale nemůžu. Musím na ní zapomenout a jít dál.
Nemám čas nad tím přemýšlet věčně. Musím se sbalit. Člověk by čekal, že budu mít kocovinu, ale byl jsem celkem v pohodě. Sešel jsem dolů. Pavel s Radkem seděli u stolu a snídali.
,,Ááá. Naše Šípková Růženka." tlemil se Pavel.
,,Taky přeju dobrý ráno." zabručel jsem a vzal si hrnek s kafem.
,,Páni. Ty máš zase náladu, Platináči. Zkus dneska bejt příjemnej aspoň na fanoušky." řekl a odešel nahoru. Radek se na mě pořád upřeně díval. Nevím, jestli se mi snažil číst myšlenky nebo co dělal, ale začínalo mě to štvát.
,,Co je?!" zabručel jsem.
,,Co, sakra, v poslední době blbneš?!" zeptal se rozčíleným hlasem."
,,O čem to mluvíš?"
,,Obden přijdeš domů ožralej pod obraz a jsi věčně naštvaný. Nikdy předtím jsi tolik nepil. Co se stalo?" Praštil jsem do stolu.
,,Do toho ti nic není!" zařval jsem a odešel do pokoje. Plácl jsem s sebou do postele a poslouchal kluky, jak se baví na chodbě.
,,Hele, nech ho. Každej má občas blbej den." řekl klidným hlasem Pavel.
,,Jo a tohle je Štěpánův rok." zabručel Radek. Má pravdu. Chovám jak idiot. Největší chybou bylo, že jsem se přestal bavit s Terkou. Ne, že by jsme se pohádali, to vůbec, ale nemohl jsem jí dál psát nebo volat s myšlenkou, že už nikdy nebudeme spolu. Jenom proto, že, když bylo nejhůř, já jsem sklopil uši a zalezl do kouta. Přestal jsem se s ní bavit a teď je na mě naštvaná. Pochybuji o tom, že mě pořád miluje. Kdo by taky chtěl někoho jako jsem já? Byl jsem bláhový, když jsem si myslel, že nám to vydrží. Tyhle myšlenky se mi v hlavě promítaly každý večer už několik měsíců a kolikrát mě nenapadlo nic lepšího než se jít někam opít, abych aspoň na pár hodin na všechno zapomněl. Do pokoje vpadl Pavel.
,,Pojď, odjíždíme."
,,Jo, už jdu."
Hned u vchodu na Utubering jsme potkali Terku s Honzou. Terku jsem po včerejším večeru nechtěl za žádnou cenu potkat. Ten její pohled plný zklamání a smutku mluvil za vše. Je konec.
Bože, zdá se to jenom mně nebo je to fakt tak divně napsané? No, nic. Další kapitola je venku.
Mackenzie
