Dostatečně silná?

3.část ♡

Možná bych vám měla vysvětlit pár věcí. A ta nejdůležitější je moje matka.

Flashback

"Bethany,srdíčko,nehraj si na té studené zemi,běž na koberec ať ti není zima. Máma zachvíli přijde,zlobila by se na mě i na tebe."
Můj otec dříve býval odlišný od toho,co jsem vám ho popisovala jak celý den jen pije. Byl úplně jiný člověk.
Já jsem si moc ráda hrávala v našem obývacím pokoji,teď už spíše otcův obývací pokoj. Měla jsem tam krabici s hračkami a taky televizi,na kterou jsem se dívala pravidelně v 19:00,protože dávali moji oblíbenou pohádku. S rodiči jsme měli takový zvyk:
Můj otec pracoval jako architekt,takže spoustu času doma trávil vymýšlením návrhů. Moje matka byla překladatelka a taky prodávala knihy v knihkupectví. Vždy chodila domů v 18:30 a pak jsme se společně ,všichni 3, dívali na moji oblíbenou pohádku.
Víte,dřív jsem si to vůbec neuvědomovala. Byla jsem ještě malé dítě,co bralo přítomnost obou rodičů jako samozřejmost. Ale takhle to nefunguje. Dala bych cokoliv na světě za to,abych vrátila čas,kdy jsme seděli na malé sedačce,byli šťastní a hlavně jsme byli SPOLU.
Ten den,přesně 11.prosince bylo ale něco jinak. Já jsem sice seděla u televize,ale byla jsem tam sama. Můj otec neustále chodil po pokoji a s někým telefonoval. Myslela jsem,že má nějakou další práci. Ale bylo mi divné,že maminka ještě není semnou. Moc jsem tomu nevěnovala pozornost a ztratila se v pohádce.
"Cink,cink." zazvonil zvonek.
Můj táta šel otevřít,stáli tam dva policisté. Mám z nich docela respekt a to do teď. Můj otec snimi šel za dveře asi abych neslyšela,každopádně jsem byla velmi zvídavé dítko. Stoupla jsem si vedle dveří,které nebyly zavřené abych něco slyšela.
"Je nám to velice líto,ale vaše žena zemřela." a bylo hrozné ticho. Seděla jsem před dveřmi a přemýšlela nad tím co jsem právě slyšela. Musela jsem jít za tátou. Otevřela jsem dveře do kořán a tátu chytla za pas,protože jsem ještě nebyla moc vysoká. Cítila jsem jak mi jeho slzy padaly na vlasy.
Moje matka byla mrtvá. Srazilo ji auto,když šla do obchodu,aby nakoupila jídlo.
Konec flashbacku

Hodně často mi lidé říkají,že jsem na matku podobná. Bylo mi teprve 9 let,když zemřela,ale pamatuji si že byla nádherná. Měla krásné hnědé,ale krátké vlasy,které ji často padaly do tváře. Někdy si je sepla do zadu sponou. Její krásné velké zelené oči svítily už z dálky. Měla drobnou postavu a trochu větší prsa.
Já jsem v podstatě celá jako ona. Mám hnědé vlasy,ale dlouhé až po zadek,často je nosím v culiku. Modrozelené oči a malou bradu,docela výrazný nos. Drobnou postavu a velká prsa jako moje matka.
Ona se mi líbila,ale já se sama sobě vůbec nelíbím. Nemám se ráda. 

_

____
Vím,že je tahle část kratší,ale chtěla jsem aby byla čistě o tom abych pár věcí vysvětlila.
Votes prosím ♡