Outside of the box

Monča

Vrcholky stromů lemujících silnici dostávaly oranžový až narudlý odstín. Přišla jsem před její dům a zazvonila. Slyšela jsem tlumené zvonení za bílými dveřmi, které se po chvíli se zaskřípáním otevřely. Monča nakoukla ven. "Ahoj." "Čau!" Usmála jsem se a Monča mě gestem nechala vejít dovnitř. Sundala jsem si boty, a ona mě rukou odtáhla do pokoje. Smála se. "Fakt to máš?" Jen jsem vítězně přikývla. Sedly jsme si na postel a Monča zapojila flešku do notebooku. Lehla jsem si a zaryla ústa pod rukáv, takže mi byl vidět jen kus nosu a mé hnědé oči. Zahleděla jsem se na Mončin zaujatý, ale soustředěný výraz. Díky mím vlasům nejspíš nebylo tak dobře vidět, že jí pozoruji. Otočila se na klávesnici, jak něco psala a prohrábla si vlasy. Bylo to fakt sexy. Ujelo mi z toho malé "kurva..." Monča se jen na vteřinu ohlídla. "Copak?" "Nic." Posadila jsem se zase na její posteli. Snad neviděla, jak se červenám. Pak Monča znehybněla. Jen jsem vítězoslavně dala ruce za sebe, a čekala na její názor."Nekouřim dlouho, ale začala jsem potom, co Adéla. A tu ta naučila Maruška" ozvalo se po chvíli a já si skřížila ruce. Monče skoro spadla čelist, překvapeně se na mě otočila a dala mi highfive. "Ty krááávo tys to dala!" Zasmála jsem se. Fakt se mi to povedlo, měla pravdu.
Usrkla jsem si kafe a zahleděla se zpět na Miu, hlavní postavu filmu, na který jsme se dívaly s Mončou. Přitiskla jsem se ke gauči a napjatě sledovala bosé nohy, pochodující po skřípavé dřevěné podlaze, postava za sebou táhla bílá vánoční světélka. Po chvíli bylo ticho, a na obraze byl pohled dolů z prvního patra domu, na schody. Náhle však z lustru spadla bledá postava, zavěšená za krk právě na těch světýlkách. Monča se lekla a přitiskla se ke mě. Zaječela. Zasmály jsme se. Ke konci to moc strašidelné nebylo. Miluju horory, a jsem na to už zvyklá. Hrozně mě vždy bavilo se na ně s Mončou dívat, už jsme jich spolu viděly celou řadu.
Když jsem si obula boty, Monča mě ještě před odchodem zastavila. "Počkej..." nadzvedla jsem obočí, a s rukou na klice naslouchala. "Díky. Jsi boží, já bych to nezvládla nahrát." Nevěděla jsem co říct. Jen jsem se usmála a přikývla, a vyšla do tmavých ulic vstříc tmavé noci. Doma na mě čekal Arrow, mé štěně. Je to velký voříšek, hrozně roztomilý. Moc kamarádů nemám, takže aspoň tenhle psík mi dělá skvělou společnost. Lehla jsem si do postele, a hleděla na fosforové hvězdičky nalepené na strop. Má macecha je tam nechce, ale nakonec mi je dovolila. Arrow zase přiběhl a vyskočil na postel. Jeho černý kožíšek byl teplý a hebký. Promnula jsem ho mezi prsty a chvíli ho hladila. Po chvíli jsem přestala a před očima se mi začalo stmívat. Pak mi na víčka spadlo jakoby závaží a přemohl mě spánek.~
Otravné pípání budíku mi jakoby naschvál v uších zadrčelo uprostřed snu. Sice nebyl moc zajímavý, ale vyvolával ve mě zvláštní pocit. Uhodila jsem dlaní do tlačítka na malých hodinách, který mě každý den rušil ze spánku. A že to spaní byla má oblíbená činnost. Posadila jsem se a snažila se zaostřit na své, stále díky slabému rannímu světlu, tmavé okolí a otočila se na místo, kde spal Arrow. Už tam není. Zdálo se mi o tom slizounovi, panu učiteli Pertovičovi, jak dělá nějaký fyzický pokus v naší učebně. Ten sen byl hodně živý. Nudný, ale živý. Nevím jak to popsat, neměla jsem pro to moc slov. Po jednoduché ranní rutině (pročísnout si vlasy, vyčistit zuby a vychlastat tak litr kafe) jsem si hodila tažku na záda a naposledy se otočila z Arrowem. Vyšla jsem před dům, kde na mě čekala Monča, a hned jsme vyrazily do školy. První hodina byla čeština, samozřejmě naprostá nuda. Nudná učitelka, nudný program, nudná učebna, nudná hodina, prostě horší to skoro ani být nemohlo. Pamatovala jsem si z výuky leda to, že naše pár dní nová učitelka má pěkně tlustou prdel a ráda si sedá na lavice žáků, klani se pred nima tak, že je trochu dusí dekoltem, a je to taková ultimátní továrna na boule v kalhotách všech kluků. Bylo mi z ní zle. Další hodina byla fyzika. Hned po zvonení učitel Petrovič přispěchal před katedru a rozložil na ní své pomůcky k pokusu~