Určitě každý z nás zná ten pocit že nejsme sami, že nás někdo sleduje, tiché kroky na chodbě, nebo tichý hlas jež nám něco našeptává. Většina lidí to připisuje představivosti, říkají si že se jim to zdá že nic takového není. Ale mílí se. Je to něco co je s náma od začátku a provází nás to naší poutí života. Je to náš vlastní démon, jež se nás snaží zmocnit. Většinu času je uzavřený v nás a potichu křičí, ale když se odebereme do říše snů má možnost uniknout. Prochází se po tichých chodbách, šeptá nám co by chtěl on sám, sleduje naši spící tvář a doufá že se nás zmocní.
Někteří lidé ho začaly ignorovat a nakonec ho neslyšeli vůbec, ale přesto tam byl. Někteří se sním naučily žít, naslouchaly jeho slovům před spaním a nakonec ho vypustily ven jako vraždící monstrum. Jiní se zase utápěli ve strachu, bolesti, a nakonec úplně zešíleli a sáhli na život. A pak je tu hrstka lidí co se ho naučili ovládat, ale to je zase jiný příběh....
Já svého démona každý den poslouchám.... A co ty? Jak jsi na tom ty se s vím démonem?
YOU ARE READING
Jednorázovky
RandomVětšinou nemají hlubší význam, jde jen o myšlenku kterou jsem sepsala. Příjemné čtení ^^