Jednorázovky

Proč hvězdy zmizely

,,Mami" ozval se tichý hlásek z dětského pokojíčku. ,,Řekni mi pohádku" došla jsem do místnosti a podívala jsem se na holčičku natěšenou a ležící v posteli. Posadila jsem se na lůžko a pohladila dcerku po hlavičce. ,,Dneska ti povím příběh o tom jak byli kdysi dávno ukradeny hvězdy co ty na to?" dcerka se usmála a souhlasně kývla. Pohodlně se posadila a poslouchala. Já začala vyprávět....

Kdysi dávno žila mocná královna, ale nebyla obyčejná. Byla to královna hvězd. Dodávala hvězdám záři, krásu, tvar a utvářela pomocí nich obrazce. Žila v velkém nočním hradě na nejjasnější hvězdě. Do toho to hradu vedly nebeské schody. Lidé si vážily toho co pro ně královna vytvořila, tak vždy když královna onemocněla vyslaly jednoho co jí donesl léky.

Jednou se objevil chlapec jež se královně zalíbil. Chlapec jí řekl že za ní přišel aby se jí dvořil. Královna ho s úsměvem na rtech přivítala v nočním hradě. Přichystala velkou hostinu na počest chlapce. Mladík se celou noc na něco vyptával. Třeba jak dokáže rozsvítit a zhasnout hvězdy, sem tam zabloudil lehce i k tomu co má královna za cennosti. Jelikož královna byla dlouhou dobu sama ,tak jí nepřišlo nic podivné a se vším se mu svěřila.

Dny plynuly a královna věřila ,že sní zůstane na vždy. Avšak to se stát nemělo. Když královna spala vplížil se mladík do pokladnice a pobral vše co mohl. Utekl z hradu a nechal tam královnu samotnou.

Když se královna probudila snažila se chlapce najít, ale nedařilo se jí. Pak narazila na otevřené dveře pokladnice. Nepříjemně jí píchlo u srdce, po tvářích jí tekly potůčky průzračných slz. Smutek se záhy změnil na vztek ,že se nechala tak hloupě oklamat lidmi a tak vzala lidem to co jim dala, hvězdy. Zbořila nebeské schody a uzavřela brány hradu.

Pár měsíců na to porodila královna krásnou dcerku. Postupem času jí začala vysvětlovat proč se narodila tady a proč v určitém věku přestane stárnout. Když holčička dovršila 18-tých narozenin zeptala se matky ,,Proč lidem nevrátíš hvězdy?" ta s na ní podívala ,, Proč mi lidé nevrátí to co mi ukradly?" dcera se na ní podívala ,,Když ti to vrátí ,dáš na jim na zpět hvězdy?" královna se usmála ,,Ano" dívka se sebrala a někam zmizela.

Po pár dnech se objevila i s mužem jež královně ukradl cennosti. ,,Omlouvám se ti...." zahuhlal muž. Královna se na něj podívala se smutkem v očích. ,,Já chtěl jen pro svou matku aby jí bylo lépe." Královna se na něj mírně usmála ,,To jsi měl říct hned já by jsem tebe i tvou matku vzala na hrad. Udělalo by se jí lépe." muž se na ní smutně podíval. ,,Vem matku a přijď te o půlnoci na místo kde byli dříve nebeské schody." usmála se.

Jak řekla tak se stalo postavila nebeské schody a vrátila lidem hvězdy. Pak žily šťastně možná až do dnes....

Moje malá holčička mě s úžasem pozorovala. ,,Dobrou noc" usmála jsem se a dala jí pusu na čelo. Když jsem zavřela dveře podívala jsem se z okna. Zdálo se mi jako by jsem zahlédla ty shody vedoucí k nočnímu hradu....