Drby, drby, drbičky - aneb Drby nejen z kouzelnického světa

Viktor Kecal x Lucius Malfoy

***
Drby, drby, drbičky
aneb
Drby nejen z kouzelnického světa
***
Rubrikou provází: Viktor Kecal

    Zdravím všechny lidi, pololidi, nelidi, elfy, poloelfy, trpaslíky, půlčíky, draky, inteligentní i neinteligentní formy života na zemi i ve známém a neznámém vesmíru. Co že takový úvod? No, já nevím, kdo všechno mě teď čte, když mi redaktorku dělá ta obludná Marika Tepeš. Ha, na upíry jsem s pozdravem zapomněl! Tak zdravím i vás, krvesajové.
    To je snad nejdelší úvod za celou mou kariéru. Že by to bylo tím obrovským množstvím kávy? Nebo těmi jablky? Skvrnami na slunci? Globálním oteplováním? Blížícím se úplňkem?
    A už se dostávám k tomu hlavnímu. Dnes mám navštívit pana Luciuse Malfoye. Nebudu se pozastavovat nad tímto výběrem naší úžasné redaktorky a rovnou se vydám na cestu. Snad budu mít lepší otázky než minule...

    Cesta od brány do budovy Sídla je hrozně dlouhá. Navíc mě docela děsí ti pávi. Proč jich tu má tolik? Já jsem celkem alergický na peří... A navíc mě jeden málem klovnul! Nemůžu se zbavit dojmu, že si tím majitel něco kompenzuje, ale zrovna nemůžu přijít na to, co to je.
    Po mém zaklepání s celkem obstaróžním klepadlem s hadem mi otevírá nervózní tvoreček s velkýma očima. Odvádí mě do přijímacího pokoje a když zapiští něco nesrozumitelného, zmizí. Tak nějak vytuším, že šel pro svého pána a mezi tím se rozhlížím kolem --- zbytek zápisu vyškrtnut pro irelevantnost informací a nudnost obsahu --- no radost pohledět. Přál bych si, abyste tu nádheru mohli vidět také.
    A tu už přichází samotný pán domu. Na sobě má --- zápis opět vyškrtnut --- a s mírným úsměvem mi pokyne, abych si sedl na gauč.

Jsem rád, že jsem se k vám mohl konečně podívat. O vašem Sídle jsem toho hodně slyšel, ale i tak to předčilo mé očekávání.
Já zase čekal vaši nabídku na rozhovor o hodně dříve. Někdo, koho nechci jmenovat, u vás byl už podruhé a celý víkend mi to předhazoval. *tváří se pohoršeně*
*nestydatě lže* Tak dlouho jsem prosil šéfredaktorku, abych s vámi mohl dělat rozhovor, až konečně povolila. Připravte se na první otázku - Kdybyste na sobě měl změnit jedinou věc, co by to bylo? -
Nic. Lucius Malfoy je dokonalý tak, jak je. *tváří se samolibě*
Tak to máte štěstí... - Vaše dokonale blonďaté vlasy jsou výsledek rodové degenerace způsobené incestem a nebo se jedná o genetickou mutaci? - *snaží se vypadat chytře, ale vůbec neví, co právě přečetl*
*krčí rameny* Tak takové otázky jsem opravdu nečekal. Čistá krev, čisté vlasy... Nemůžeme to nechat bez odpovědi a vyškrtnout to? Abych se přiznal, moc tomu nerozumím.
*opět nestydatě lže* Já potom poprosím šéfredaktorku o vyškrtnutí. - Popíráte váš intimní vztah se Severusem Snapem? -
*tváří se pohoršeně* Já nemám žádný vztah s někým tohohle jména. Nechápu, proč se mě na to všichni ptají. Narozdíl od rozšířených fámách o tom, že Smrtijedi pořádali večírky s orgiemi, my jsme pořádali spíše válečné porady. Jako ovládnutí světa, vyhlazení mudlů... *tváří se zasněně* Ne že bych s tím souhlasil, byl jsem očarovaný. *pokyvuje hlavou a pohrává si s holí ve své ruce*
Jistě, já vám věřím. - Jste si jistý tím, že je Draco Malfoy vaším synem? -
Pane Kecale... Moje trpělivost není nekonečná. *pohladí hada na konci hole*
Já se omlouvám! To šéfredaktorka! Asi se mě snaží zabít. Nemáte svoje noviny? Že bych k vám šel pracovat... Byl bych hodný, plat nepotřebuji a kávu si koupím sám! Na jablka začínám dostávat alergii! Já jsem žurnalista! A ne šašek! *lezou mu oči z důlku a lapá po dechu*
Na záchvaty tohoto rázu pomáhá whiskey. Alespoň moje maželka se po tom vždycky uklidní.
Ne, děkuji, jsem abstinent. I když jedna sklenička by mi neuškodila, co říkáte?
--- dále je zápis nerozluštitelný ---

    Ah, moje hlava. Už nikdy nebudu pít... Takže ke konci jen krátce. Pozvracel jsem panu Malfoyovi koberec, takže budu muset uhradit vzniklou škodu. Nejspíš prodám ledvinu, protože moje játra by už nikdo nechtěl... Tímto prosím moje čtenáře o malou finanční podporu. Šeky posílejte na adresu: Nemocnice svatého Munga, oddělení pro duševně choré, Londýn.
    A hele, už sem letí první sova! To byla rychlost! Ale počkat, to je... ale né...

Vážený pane Kecale,
před chvílí mi došlo, co jste mínil tou otázkou o incestu a degeneraci mého rodu. Tímto vám oznamuji, že se nedožijete rána.
S přáním hezkého zbytku života
Lucius Malfoy

*nenápadně balí kufry* Vzhledem této nešťastné události bych si dovolil další adresu na doručení šeků upřesnit v příštím díle. Třeba se mi podaří uprchnout. Držte palce.
Váš Viktor Kecal