365 days

Tori:
Byla jsem na cestě domů. Poslední den školy a předemnou 1 rok volna. Pak se vrátím ke studiu. Z dálky jsem je poznala. Stály tam. Ty 4 mrchy. Nechtěla jsem jít okolo nich. Rozhodla jsem se, že to vezmu zkratkou. A jak se říká je to dál zato horší cesta... No řekněme, že tohle byla nejhorší ulička v Santa Monice. Často tu byli prostituky, opilci, feťáci a gangy. S obavami jsem vešla do uličky. Přidala jsem na kroku. Po pár metrech jsem zahla a v uličce uviděla kluka. Byl nádherný. Po chvilce jsem zjistila že není sám. Naproti němu ležel chlapík celý od krve. Dech se mi zastavil při pohledu na ležícího muže od krve. Nehybně jsem tam stála do doby, než jsem si uvědomila, že na mě spočinul pohled neznámé kluka.
,, Já- ehmm. já už jdu" řekl jsem rozpačitě. Dala jsem se do chůze. Měla jsem strach. Nakonec jsem v klidu došla domů. Byla jsem ráda. Vešla jsem do koupelny a sundala jsem si tričko a šortky. Zrovna jsem si chtěla sundat podprsenku, ale zrovna mi zapípala smska. Měla by sis zatáhnout žaluzie, zlato. Někdo by tě mohl sledovat.
Dech se mi zatajil a při pomyšlení na to, že mě někdo sleduje se mi udělalo mdlo. Rychle jsem zatáhla žaluzie a vlezla jsem do sprchy. Pocit vlažné vody mě uklidnil. Vzala jsem si župan a šla dolů do obýváku. Nestihla jsem si sednout a dostala jsem další smsku. Zase od toho neznámého čísla. Jsi strašně krásná. Pojď mi otevřít, nerad bych ti rozbil okno. Najednou jsem neměla strach. Nevím proč. Prostě neměla. Utáhla jsem si pásek od županu a ladným krokem jsem šla ke dveřím.
,,Ahoj zlato. Komečně holka co neodmlouvá." Usmál se na mě ten kluk z uličky a drze vešel dovnitř.
,,Pojď dál." Řekla jsem ironicky a zavřela jsem dveře.
,, Začnu takhle. Musíme si vyjasnit nějaká pravidla." Řekl vážně a dal si nohy na stůl.