Byli jsme u Namjoona, jeho rodiče mě už znali. Dnes nás nechali v domě samotné.
A my s Namjoonem... Možná jsme se trochu opili. Možná jsem se opil jenom já.. Ale cítil jsem se strašně podveden...
Namjoon hrál něco na klavír a já ho pohladil po vlasech. "Dobrý hoch."
"A teď vstáveeej.." chytil jsem ho za ruce a chtěl s ním tancovat.
Namjoon se jen smál a já mu zavěsil paže kolem krku.
"Proč to dělám?" zadíval jsem se mu na krk.
"Yoongi... máš... máš tak úžasné rty..."
"Co?" zasmál jsem.
Spadli jsme do jeho postele.
"Budeme se objímat. Budeme se objímat, protože se cítím sám." věděl jsem, co říkám. V té chvíli mi to bylo jedno.
Protože mi Namjoon vyhověl, objímal jsem ho a on mě. Usínal jsem na jeho rameni. "Jsi úžasný, Yoongi."
"Hmm.." jen jsem zamručel.
"Co kdybych tě unesl? Někde pryč.. To by bylo fajn. Protože mi přijdeš fajn. Vlastně já řekl.. že jsi úžasný.. Hhh...."
Dále jsem Namjoona neposlouchal, protože jsem usnul.
Probudil jsem se v jednu hodinu ráno.
Zmizel jsem.
Cítil jsem se hrozně.
Ten večer.. choval jsem se tak, jak by se chovalo mé pravé já... Takovou pravdu jsem nevěděl, proto mě to vyděsilo.
ČTEŠ
soulmate
FanfictionNový spolužák Namjoon si oblíbí tichého a chladného Yoongiho. Jenomže Yoongi nového spolužáka nemůže přímo vystát. Co udělá, když zjistí, že mu musí dělat učitele piana a trávit s ním více času?
