"Princezna"

Roztříštěné Vzpomínky

Ve škole poslední hodina a já už se těším na moji měkkou postel. Dneska se Chris vrací z pracovní konference v zahraničí. Neviděla jsem ho pět dnů. Je to pro mě věčnost.
Zabrní mi mobil. Vytáhnu si ho z kapsy, přišla mi smska. - 'ahoj lásko, dneska tě počkám před školou. Mám pro tebe překvapení'
Nenápadně si čtu smsku, tak aby to nepoznala učitelka, a pak s mobilem pod lavicí odepisuju. - 'konečně tě uvidím, už to je pro mě překvapení.' Tahle zpráva mi vykouzlila úsměv na tváři. Je mi jedno co si o mě ostatní myslí, já ho miluju a on se mi jen snaží udělat radost dárky. To je to tak špatný nebo co?
Nakloním se ke kamarádce co vedle mě sedí v lavici. - "Dneska konečně uvidím Chrise." Ona jediná mě chápe a ví jak to je. Soucítí se mnou snad ve všem. - "Juu to je super. Bestak bude zase nějakej dárek co? Haha je s tímhle úžasnej, ví čím ti udělat radost. Je fakt dokonalej, dej mi ho taky kousek!" odpoví mi a obě si ucpáváme ústa, aby si učitelka nevšimla našeho smíchu.
Na obědě je zase řada až ven z jídelny. Rozhlížím se po jídelně, jestli v řadě není někdo koho znám a kdo mě neodsuzuje. Zahlédnu Katrin, která se na mě už směje a naznačuje mi ať jdu za ní. Je dokonalá, vždycky mě podpoří a trochu mi svoji podporou a láskou nahrazuje matku i když je mladší. Nenápadně proklouznu a i s Lucy už stojíme za Katrin. Rychle do sebe nahážu jídlo a pak už jen rýpu do Lucy ať si pohne. Už se neskutečně těším na Chrise. Je to pro mě věčnost co jsme se neviděli.
Konečně vycházíme z jídelny a jdeme venkem přes nádvoří. Než se ale dostaneme na nádvoří na mě Chris zavolá a usměje se na mě. Přiběhnou k němu a skočím mu kolem krku. Když se od něj odtáhnou, hluboce mě políbí. - "Ještě si skočím pro věci a hned jsem tu." řeknu a on jen přikývne a znovu se usměje. Má hluboké modré oči, do kterých jsem schopna se dívat hodiny a kaštanově hnědé vlasy, kterýma se mu nejradši prohrabuju, když spolu o víkendech ležíme ráno v posteli a já ho pozoruju než se probudí.
Otočím se a pomalu odcházím, abych si došla pro věci ze skříňky. Kolem zrovna prochází jeden z kluků co mě nejvíc nenávidí. Kdysi jsme spolu něco měli, ale byla to ta nejhorší chyba v mojem životě. - "kurvo" šeptal na mě. Normálně to se mnou nic nedělá. Ignorují to, ale tentokrát se mi zatmělo před očima. Můj mozek se přesunul do minulosti a než se stihnu vzpamatovat ten kluk je zařazený v nástěnce, která je zasklená a kolem se rozletěly jen střepy. Přiložila jsem mu ruku k hlavě, tak ze jsme měla škrcený malíček a prsteníček jakobych na něj mířila pistolí, umáčkal jsem pomyslnou spoušť a jemně jsem vydechla-"pow" a odešla si pro věci. Až když jsem seděla u Chrise v autě jsem si teprve uvědomila co jsem to udělala. Chvíli jsme přemýšlela nad tím, jak se to ve škole bude později řešit. Zničila jsem školní nástěnku a ještě zmlátila kluka.
Chris si všiml, že jsem zamýšlená a trochu ve stresu. Chytil mě za ruku, kterou jsme měla položenou v klíně a přitáhl si k sobě moji hlavu, aby mě mohl políbit. Chvíli mě líbal a pevně mi držel ruku, jakoby mi tím říkal -'ať myslíš na cokoliv, ničeho se nemusíš bát, protože jsem tady s tebou' trochu jsem se uvolnila a usmála se na něj. "No" začal "říkal jsem, že mám pro tebe překvapení." a podal mi papírovou tašku s jemným nádechem do růžova. Měla na sobě stříbrný nápis značky bot. Otevřela jsem tašku a v ní byla bílá krabička s mramorovým potiskem. Už jsem věděla, co to je. Boty, na které jsem si šetřila už dva měsíce. Ty krásky či jsme si tak přála. Padla jsem mu kolem krku a skoro se rozbrečela radostí. - "Já tě asi miluju." řekla jsem a usmívala se. "Miluju tvůj úsměv, když ti udělám něčím radost. No tak kam dneska pojedeme? Je pátek budeš u mě moct zase přespat?" Proč je tak dokonalý? Vím, že bych na to neměla myslet, ale co když mě jednou opustí? "Určitě, víkend s tebou si nenechám ujít. Aa co takhle někam do přírody jako každý pátek?" usměju se na něj a dám mu pusu.