"Princezna"

S Ním Mi Je Nejlíp

Vyjeli jsme na kopec k velkému stromu. Chris stáhnou střechu auta a já přelezla ze svého sedadla na jeho klín. Byli jsme čely k sobě a on mi jemně zasunul ruku do vlasů. Chvíli se mi prohraboval ve vlasech a pak si mě přitáhnou k sobě a začal líbat. Svou ruku jsem mu položila na rameno a pomalu jsem vyjížděla až k hlavě kde měl své kaštanové vlásky, které vždy krásně voněly. Začal foukat vít a rozfoukal mi vlasy. Miluju prudký podzimní vítr. Na kopcích takhle fouká přes celý rok, proto to tu mám tak ráda. Chris otevřel dveře od auta a v náručí mě vynesl ven. Přešel k zadku auta a posadil mě na něj. Pak se odtáhl od mých úst a povídali jsme si. Po chvíli jsme šli do auta a dali si trochu vína. To co on vždycky přiveze mám nejraději.
"Odvezu tě k tobě, vezmeš si věci a pojedeme ke mě?" řekl a chytil mě za ruku. Propletla jsem své prsty mezi jeho a usmála se na něj. " Ale musíš zastavit za domem. Ať rodiče nevidí auto." řekla jsem s pohledem do jeho očí. Prohlížela jsem si jeho dlouhé tmavé řasy, které na mě mile mrkaly. "Ano madam." řekl a zasmál se. Jeho rty jsou plné a sytě červené. Má je jemné a kolem rtů se vynou fousky, které jsou na něm dokonalé. Když nad jeho rty přemýšlím neovládnu se a přiložím mu ruku na tvář a začnu přejíždět palcem po rtech. Usměje se a jemně mě kousne do palce. Lenku se a cuknu sebou. Jen se usměje a omluví se mi jemnou pusou. Usměju se na znamení usmíření a pomalu odjíždíme z kopce.
Kolem poletuje barevné listí, které se snažím chytit když se přiblíží k našemu autu. Pak si položím hlavu na dveře auta, kde je stažené okénko a pozoruju, co se děje hluboko v lese. Chris mi položí ruku na záda a jemně mě pohladí. Já v lese zahlédnou skákající srnku a cuknu sebou radostí. Chris ode mě odtáhne ruku a přeřadí rychlost v autě. Odbočí do leva a to už pomalu vyjíždíme z lesa. Stromy kolem začnou řídnout a nahrazuje je zelená louka s pár barevnýmy květinamy. A pak už začínají malé domky namačkané na sebe s upravenou zahrádkou. Za chvíli už jsme ve městě a než si to stačím uvědomit už Chris zastavuje za panelákem, ve kterém bydlím s rodičema. Bydlím nebydlím, většinu času trávím u Chrise doma a k rodičům chodím dost nerada. Většinou přijdu ze školy, zamknu se v pokoji a když utichne řev za mými dveřmi vyjdu ven už s nabalenou taškou s oblečením a školou ať se můžu učit, zamku si dveře od pokoje, a co nejrychleji vyběhnu ven, zabouchnou za sebou dveře a běžím po schodech ven. Častokrát za sebou slyším ještě řev jednoho z rodičů, ale to už mi je jedno. Dneska to bylo úplně stejně. Ještě dva roky a konečně už se tam nebudu muset vracet.
Chris mě čeká přede dveřma, aby mi pomohl s taškou. "V pohodě?" zeptá se a obejme mě. Přikrývnu "lepší už to asi nebude." Vezme mi tašku a druhou rukou mě chytí a proplete mi prsty mezi svými. "Už jen rok a půl, jsem tu pořad s tebou." Stisknu mu ruku a jeho slova mě náplní klidem. Zapomenu na to, co se stalo a jen si užívám jeho přítomnost, vítr v mých vlasech a jeho úsměv.
Otevře kufr auta a dá dovnitř moji tašku. Pak mě chytí za ruku a jako velectěnou slečnu mě odvede ke dveřím auta. Otevře je a pomůže mi dovnitř. Začnu se smát a on se na mě usmívá. Zaklapne za mnou dveře a nasedne si z druhé strany. Nastartuje auto a otočí se na mě jakoby na něco čekal. Přitáhnu se k němu a dám mu jemnou pusu, než se stihnu oddálit jemně mě chytí a znovu si mě k sobě přitáhne. Chvíli mě líbá a probarvuje se mi ve vlasech. Pak mě pohladí po tváři a otočí se k volantu.