2. část "opravdu to je on?"

16 1 0
                                    

"Ježiši... Já... moc se omlouvám." Poprvé jsem pohlédla do tak nádherné světle zeleným očí. "Nemusíš se omlouvat. To já měl koukat na cestu, to já se mám omluvit." Řekl nejistě. Pořád se na mne upjatě dívali, ty krásné oči. Byly tak krásné, uklidňující. Kluk, měl blonďaté vlasy. Světle modré triko, které mu ladily k očím. Měl dlouhé, černé kalhoty.
"Ne ne, ty se neomlouvej." Kluk se na mě usmál a já mu úsměv oplatila, sice menší, ale oplatila. "Nevíš kde je třída 3. ročník s učitelkou Tankovou?" "Náhodou vím. Jinak není to Tanková, ale Franková." Zasmáli jsme se. "Klidně tě tam doprovodím." Když řekl ty slova '3. Ročník' rozzářily se mi nadšením oči. Je o 1 ročník starší! Pomyslela jsem si v hlavě a chvilku přemýšlela, zda jsem to neřekla nahlas. "Tak pojď, je to na druhý straně školy, tak aby jsme to stihli." Hlas kluka poděkoval, pročísnul si vlasy a šli jsme.
"Tady je tvá třída. Kabinet učitelky je hned támhle," ukázala jsem na dveře, které se ukazovali na konci chodby. "Po hodině za tebou přijdu a odvedu tě do druhé hodiny." Kluk se lišácky usmál a ukázal tím své krásně bílé zuby. "Děkuju ti ještě jednou!" Usmála jsem se a stratila se za rohem se slovy kluka "a jak se vůbec jmenuješ? Já jsem Jack!" Awww Jack, krásné jméno.
Po škole
"Tak ale... Kde je ta Margo? Už by mě ani nepřekvapovalo, kdyby nepřišla do školy ani zítra." "Já jdu domů okolo jejího baráku. Můžu se tam stavit a pak ti zavolám." Řekl na mě Mattew a Lorry se ušklíbla. Mezi Mattewem a Lorry něco bude, ty jejich pohledy a s Lorry to vyřeším hned o víkendu.
"Hej ty!" Otočila jsem se s pocitem, že ten někdo zjevně nezná mé jméno. Jasně. Jack. "Víš o tom že mám jméno?" Tyhle slova mě bodly do zad s pocity, že jsem řekla něco špatně. "Já vím, ale neřekla jsi mi ho. Já jsem...." "... Jack, ano,já vím, slyšela jsem tě." "Jo, a ty jsi?" Mattew na mě zavolal ať už jdu. Omluvila jsem se  Jackovi. "Než odejdeš, vem si tohle." Otočil se a šel pryč rychlým krokem. Na tom papírku bylo jeho telefonní číslo. Lorry poznala, že mě něco uklidnilo, tak do mě strčila a začala se smát. "Tak ty a ten novej, jo?" Šlo poznat že si svými slovy nebyla jistá. "Tak už pojďme." Cítila jsem pocit tepla, který se prohnal po mém obličeji a ustál v břiše. Zčervenala jsem.

jsme jen kamarádiKde žijí příběhy. Začni objevovat