Víte, že Váš mozek ukládá vzpomínky už od čtyř let? Máte dvě paměti. Krátkodobou, a dlouhodobou. Většina věcí se ukládá do té první, a ty Důležité věci se ukládaj do té druhé. Silné zážitky, jako třeba oslavy, na kterých se něco přihodilo. Kamarád se polil limonádou, a vypadalo to jako by krvácel zelenou krev. S tím se tam ukládaj i ty špatné věci.
Začnem od začátku......
Byli mi čtyři a už jsem věděl víc než bych měl. Většina si představí klučinu s brýlema co čte encyklopedie, kreslí, hraje na housle a klavír, počítá vysokoškolské rovnice. Špatně.
Prosinec. Mamka měla brzo rodit. Mamka... Úžasná to žena. Hnědozelené oči. Hnědé vlasy. Milá, laskavá, obětavá. Jako každé jiné dítě jsem se těšil na vánoce i na sourozence. Vychloubal jsem se, že budu úžasný starší bratr. Omyl. Věděl jsem, že otec bije mamku. Ale v té době jsem si myslel, že ho zlobyla. Tak dostala výprask, stejně jako, když jsem zlobyl já. 12.12.1998. V ten den jsem dospěl.
Mamka dostala stahy. Běžel jsem to říct otci. Ten vstal a šel za mnou do kuchyně za mamkou.
!!Slabší povahy by neměli číst!!
Chytil jí za vlasy. Strhl ji k zemi a začal vláčet po domě. Pochopil jsem, že otec není ten nejlepší otec. Mamka křičela, ale nikdo ji nemohl slyšet. Sousedi byli daleko, ale to už na Lotyšských venkovech bývá. Plodová voda a krev se za mamkou táhli po podlaze, jako sliz za slimákem.
Vytáhl ji po schodech nahoru. Po patře, v pokojích, bylo to všude. Jelikož jsem měl možnost vydět pár filmů, utíkal jsem do koupelny pro kýbl s horkou vodou a ručníky. Utíkal jsem za mamkou a byl u ní. Otec křičel nějaké nadávky. Mamka rodila v bolestech.
Hlavička. Ramínka. Bříško. Očistit teplou vodou. Zabalit do ručníku. Jo jsme v obýváku. Deka! Zabalit, aby bráškovi bylo teplo. Zavázat. Přestřihnout. Jo! Až budu velký budu doktor!
Zajímavé myšlenky čtyřletého venkovského kluka. Otec tahal mamku po domě, dokuť neodrodila i placentu. Pak ji nechal v předsíni, vyšel z domu a odjel. Mamka nějak vstala a sedla/lehla si na sedačku, na kterou jsem položil ručníky. Usmívala se. Podal jsem jí brášku a zeptal se jak se bude jmenovat.
"Mě by se líbilo Teodor. Teodor Kyshlay. Co ty na to Alexi?,,
"Teo? Jo to je fajn,,
Odpověděl jsem, mezitím co jsem zbíral placentu ze země a zabaloval jsem jí do igelitky. Pak jsem nechal mamku a Tea odpočívat. Já šel uklízet dům....
Mamka s bráškou se dostali do nemocnice, až tři, čtyři dny po tom. Otec se totiž vrátil a naložil mamku i s Teem do auta a odjel. Zůstal jsem sám. Jo to je můj úděl, být sám.
Postaral jsem se o zvířata. Teda, snažil jsem se.
Pak jsem se snažil uvařit. No. Nebylo to nic extra, ale jíst se to dalo. Ne, jako když vaří jeden nejmenovaný chlapec z Anglie, a otráví tím i Chucka Norrise.
Táta se vrátil. Výprask za špatně zavřenou branku a pochvala za jídlo od muže se strništěm černými krátkými vlasy, a očima jako dva obsidiány.
Po týdnu se maminka vrátila. A vše bylo v pořádku. Teda z pohledu malého neposedy.
To je moje první ucelená vzpomínka. Zajímavé co? Tak ahoj. Mezi tím co to píšu, tak je 0:55. Takže dobrou noc.
