Story 1D...Can You Sing CZ

3.Musíme si zvykat na top zacházení!

One Direction!My máme za učitele své idoly! Čekali jsme, že dostaneme nějakou skoro neznámou skupinu a my máme best Boy-band na světě. Pořád tomu nemůžeme uvěřit...

Musíme se pořádně vyspat, protože další den jedeme do nějaké vily trénovat na soutěž. Jenže komu by se podařilo usnout, když ví, že se setká s 1D. Naštěstí jsme dost unavení a hned se dostaneme do tvrdého spánku. Teda řeknu vám, holky děsně chrápou, ale fakt příšerně! V tom se nedá spát. Tak jsem si vzala deku polštář a šla na balkón. Bylo teplo. Měla jsem neuvěřitelný výhled na Londýn. Přímo přede mnou byl krásně osvícený Big Ben. Krásně se mi usínalo, to mi věřte.

Ráno se holky diví kde jsem, ale bylo jim to jasný. Ležela jsem pořád na balkóně a poslouchala písničky. Když mě vzbudily, šly jsme se nasnídat. Já si dala cereálie s mlékem, holky rohlík a chleba. Potom jsme měly před sebou 3 hodiny času ,než se setkáme se svými učiteli.

Ještě že jsme dostaly od studia peníze na nákup oblečení. Takže nákupy!!!

New Yorker, to je cíl naší cesty. Holky koukají většinou po sukních, šatech a botech na podpatku. Já mám radši pohodlnější styl, džínový kalhoty ve stylu nasrávaček, tričko na jedno rameno, polobotky a krásnou flexinu swag. Zaplatily jsme a šly zpátky do hotelu. Tam jsme se oblékly a upravily. Za čtvrt hodiny jedeme, oznamují nám stylisti.

Když vyjdeme před hotel, už tu stojí nový černý mercedes. Já jsem se obětovala a sedla jsem si na místo spolujezdce. Cesta trvala okolo půl hodiny a celou cestu jsme si zpívali, až se náš šofér musel smát. My nemůžeme za to, že zrovna byla na rádiu půl hodina s One Direction.

Když jsme vylezly z auta, jen jsme viděly tu obrovskou moderní vilu. Rychle jsme otevřely dveře společně a vtrhly dovnitř. Šok. To je to slovo, které vyjadřuje výraz v našich obličejích. Všude samá tlačítka, obrazovky a hudební nástroje. Rychle jsme si obešly všechny pokoje téhle vily. Skoro všechny, pět pokojů bylo zamknuto a do nahrávacího studia jsme měly přijít za pět minut.

Pět minut uběhlo, a tak jsme se sešly u nahrávacího studia. Na dveřích bylo napsáno ať klidně vstoupíme. Holky jsou tak trochu strašpytla a tak jsem šla první, byla tam tma. Když jsme byly všichni uvnitř zavřely se dveře a nešly otevřít, když najednou se rozsvítilo a ozvalo se: Hi, We are One Direction.

Bylo to opravdu krásné, až na to, že Niall zakopl o kabel a spadl na mě. Asi se mu to líbilo, protože se nehodlal zvednout, místo toho mi podal ruku a řekl: Ahoj, jsem Niall...a ty? Michell, odpověděla jsem mu, to už se zvedl a pomohl mi taky vstát.

Chtěli se nám představit, ale věděli že my je známe hodně dobře. Tak to přeskočili a chtěli aby jsme se představili my. Jenže je tu malý problém, nejen že holky se bojí, ale jsou i stydlivý. To zase mám jít jako první?,zeptala jsem se. Holky jen tak lehce kývly hlavou. Tak dobře,odpověděla jsem. Představila jsem se jim, řekla kde bydlím, moje koníčky a něco o mojí rodině. Potom se holky už odhodlaly a představily se též.

Po celém seznámení nás čekala další část, zkoušení. Jenže kluci viděli, že se nám moc nechce, tak jsme vzali kytaru a zpívali všechny jejich písničky až do večera.