Anime Portal

1.

 ,,Marry... Přijď... Za námi..." ozval se nějaký hlas, který jsem vůbec nemohla rozpoznat. Zase   tenhle sen.. Okolo mě je černo a mám daleko před sebou nějaké zvláštní dřevěné dveře.   Neustále se opakuje ten hlas, který mi říká, ať jdu za "nimi". Dveře jsou ale moc daleko. Ať už se   k těm dveřím snažím jít, nebo běžet, nijak se k nim nepřibližuji. O tomto snu by se dokonce dalo říct, že je to lucidní sen. Ale.. Nemůžu ho za žádnou cenu ovládat. Opravdu divné. Rozhodla jsem se, že tentokrát půjdu k těm dveřím a nenechám se ničím rozptýlit. Zajímalo by mě, co se za těmi dveřmi skrývá, co je tam tak zajímavého. Najednou se přede mnou objevily dvě siluety. Jedna malá, růžová a druhá větší, oranžová. Obě siluety se ke mě rychle blížily a když byly u mě, tak se rozplynuly a já cítila velký tlak.

,,Marry, čas vstávat." probudil mě táta společně s naším psem, Tonym. Já před očima ještě měla ty dvě siluety z toho divného snu. Celé ráno jsem byla tak trochu mimo, snažila jsem se ale, dávat pozor, aby na mě nebylo nic poznat. Svůj sen bych pravděpodobně vysvětlovala velmi těžko.

 Cesta do školy byla obyčejná, jako vždycky. Na dálnici jsme viděli bouračku, naštěstí ale nebyla   v našem pruhu, takže nás to nějak nezdrželo. Když jsem byla několik metrů od školy, tak jsem   narazila na svou kamarádku Sarah. Bydlím od ní daleko, takže si s ní můžu povídat jenom přes   sociální sítě. V minulosti se občas stalo, že jsme měly nějaký sraz a jednou jsem jí pozvala i k   sobě domu. Docela mě mrzí, že jsme od sebe tak daleko, chtěla bych s ní trávit víc času. Školní den neprobíhal nijak zvláštně. Jenom jsme se učili, prostě klasika. Vzpomněla jsem si, že mi rodiče dovolili jít si s kamarádkami do města. Po obědě mě nenapadlo nic jiného, než se zeptat Sarah, jestli by se mnou někam nešla. ,,Dobře, moc ráda půjdu." souhlasila Sarah s mým návrhem. Bála jsem se, že odmítne, takže se mi docela ulevilo, když přijala mojí nabídku. Převlékly jsme se v šatně a vyšly ven ze školy. Venku bylo teplo, takže jsem si na sebe nemusela brát bundu. Když jsme chtěly jít na parkoviště, tak jsme na jednom místě uviděly nějakou záři, která vycházela ze země. ,,Někdo tam nechal světlo?" zeptala jsem se zvědavě. ,,Kdo by to tam nechal? Ještě k tomu rozsvícený.." zasmála se trochu nejistě Sarah. Nedalo nám to a šly jsme se tam podívat. Kdyby mě Sarah nezastavila, tak bych spadla do fialové díry, která vedla do nekonečna. ,,Co to sakra.." koukala jsem se vyděšeně na tu díru. Jak si jí nikdo nemohl všimnout? Byla tam po celý ten čas? Nebo se objevila až teď? Tak či tak by si jí někdo měl všimnout.. To nejde přehlédnout. ,,Zajímalo by mě, kam to vede." přemýšlela Sarah, zatímco se dívala na tu díru. ,,To mi připomíná ty příběhy, co jsme psaly.." řekla jsem s mírným smíchem. Vybavily se mi totiž příběhy o portálu do jiného světa, co jsme já a Sarah psaly. ,,Pravda.. Co když je to portál do nějakého takového světa?" řekla Sarah trochu šťastnějším tónem. ,,To můžeme zkusit." usmála jsem se a vkročila do portálu. No, spíš jsem padala. ,,Hej, počkej!" vykřikla Sarah a skočila za mnou. Portál se kompletně uzavřel a nastala menší tma. Něco bylo vidět, ale nebylo to nic extra. Asi tři minuty se nic nedělo. Myslím si, že to byly tři minuty, neměla jsem vůbec žádný pojem o času. ,,Ugh, to byl teda nápad.." řekla otráveným tónem Sarah. V tu ránu nás oslepilo bílé světlo a obě jsme ztratily vědomí. 

S prudkým nadechnutím jsem se probudila. Vzpomněla jsem si na to, co se stalo a začala jsem se rozhlížet po místnosti. Ležela jsem na teplém a měkkém koberci. Něco na tom světě bylo jiné. Byl víc barevný. Neříkejte mi, že mám halucinace? Když jsem se posadila, tak jsem nemohla věřit svým očím. Tohle nejsou halucinace. Tento svět je barevný, protože je to anime svět. Začala jsem hledat Sarah. Nehledala jsem jí moc dlouho, protože byla jen pár metrů ode mě. Vlastně... To nebyla Sarah, to byla Kanna. V tom případě, kde je Sarah? Rychlou chůzi jsem se vydala hledat Sarah. Mé tělo bylo rychlejší, než v reálném životě. Když jsem prošla okolo jednoho zrcadla, tak jsem narazila na další věc, které nemůžu uvěřit. Já jsem.. Tohru?! Počkat... Je tady šance, že Kanna je opravdu Sarah! Běžela jsem zpátky na místo, kde jsem se objevila. Kanna se začala pomalu probouzet. ,,Ma...rry..?" vyšlo z jejích úst. Takže jsem měla pravdu, opravdu je to Kanna. To znamená, že jsme se proměnily do Tohru a Kanny. Wow. ,,Sarah?" koukla jsem se na Kannu. ,,T-T-Tohru?" vykoktala ze sebe překvapeně Kanna. ,,To jsem já, Marry... Přeměnily jsme se do Kanny a Tohru." vysvětlila jsem jí situaci. Sarah se ve své nové postavě začala rozkoukávat a postupně jí začalo docházet, co se vůbec stalo. ,,Jak si ale budeme teď říkat?" zeptala jsem se. ,,Není to jasný? Už nejsme Marry a Sarah, ale Tohru a Kanna." usmála se Sar-, myslím Kanna. ,,Dobře." odvětila jsem tónickým hlasem. Čím déle jsem byla v tom světě, tím víc jsem cítila nadšení a radosti.

,,Tohru, Kanno, jsem doma!" ozvalo se z předsíně. Pro mě a Kannu to bylo docela šokující, protože to bude historicky naše první setkání s nějakou anime postavou. ,,Chovej se, jako by se nic nestalo. Takže to znamená, jako normální Kanna." zašeptala jsem. ,,Jo." kývla Kanna. Jakmile se v obývacím pokoji zjevila postava střední výšky, hned jsem za ní vyběhla. ,,Vítej doma, Kobayashi-san!" řekla jsem energetickým hlasem. Bylo velmi lehké se chovat jako Tohru, protože mám stejný vzhled, hlas a trochu se cítím jako odlišný člověk. ,,Vítej, Kobayashi." řekla Kanna klidným hlasem. ,,Děkuji, Kanno-chan." pohladila Kobayashi Kannu po hlavě. ,,Hej! A co já? Mě nepohladíš?" začala jsem být trochu smutná, že mě Kobayashi nepohladila. Kobayashi si jen povzdychla, přišla ke mě a také mě pohladila po hlavě. V ten moment jsem cítila obrovské štěstí. ,,Hehehe!" zasmála jsem se sladce.

Náš život v anime světě začal velmi zajímavě a příjemně. Moc se těším na to, co se tady všechno stane a jestli tady budou nějaké konflikty. Zatím to ale vypadá na velmi mírumilovný život!