Anime Portal

2.

Seděla jsem s Kannou na pohovce a dívala se na televizi. Poprvé v životě jsem měla šanci se dívat na nějaký japonský pořad. Nebylo tam nic zvláštního, nic, co by neexistovalo v reálném světě. No, alespoň si to myslím. Občas tam byly docela šílené programy, to je ale pro Japonsko zcela typické. Když jsem se podívala z okna, byla už velká tma. Byly vidět světla paneláků a různých ostatních budov.

,,Kobayashi-san, mám udělat večeři, nebo jsi něco přivezla?" zvedla jsem se z pohovky a šla směrem ke Kobayashi. Chtěla jsem v tomto světě něco dělat, ne jenom sedět a dívat se na televizi. Svůj život v tomto světě musím žít naplno! ,,Ne, nic jsem nepřivezla. Můžeš uvařit něco malého." odpověděla mi Kobayashi. Jo! To je moje šance! ,,Dobře!" usmála jsem se a chystala se odejít do kuchyně, ale Kobayashi mě chytla za ruku. ,,Nepřej si mě, jestli to bude ocas." zavrčela s děsivým výrazem. Já jsem se jenom otočila a šla do kuchyně. Ocas, huh.. To by mě popravdě nenapadlo udělat. Nejspíš ještě nejsem ta "pravá Tohru". Přemýšlela jsem, co bych mohla uvařit. Musím uvařit něco japonského... Něco japonského... Ale co? Začala jsem přemýšlet nad všemi jídly, co jsem viděla v anime a co znám. Bylo by divné, kdybych najednou udělala něco, jako "knedlo vepřo zelo" a nebo řízek s bramborovou kaší... ,,Rýžová omeleta!" řekla jsem si pro sebe, když mě něco napadlo. Z nějakého důvodu jsem věděla, jak jí mám udělat. Že bych získala nějaké dovednosti, co měla i Tohru? Ať už to je jakkoliv, jsem za to moc ráda. Udělala jsem toho tolik, abychom všechny tři měly tu stejnou porci.

,,Hotovo!" zavolala jsem a přinesla všechny tři talíře k jídelnímu stolu. Vonělo to velmi dobře. A doufám, že to tak dobře bude i chutnat. ,,Itadakimasu!" zvolala jsem velmi tónickým hlasem. Konečně jsem měla šanci říct tohle slovo. Trochu mě zarazilo, když jsem byla jediná, která to udělala. Nijak jsem to ale neřešila a pustila se do jídla. ,,Tohru-sama, je to dobré." řekla Kanna s plnou pusou. ,,Děkuji." zasmála jsem se. Byla jsem ráda, že to Kanně chutnalo. Kobayashi nic neříkala. Nejspíš není ten typ, který toho hodně namluví. Když jsem se na ní dívala trochu déle, tak jsem si všimla, že má takový přemýšlivý výraz. Kobayashi zvedla hlavu a koukla se na mě. ,,Tohru, můžu se tě na něco zeptat?" zeptala se mě. ,,Ano, můžeš." usmála jsem se vlídně na Kobayashi. ,,Stalo se něco? Poslední dobou se chováš jinak, než obvykle..." prohlížela si mě Kobayashi. Ah, to nevypadá moc dobře. Asi se opravdu budu muset chovat jako Tohru, takže úplně nenápadně. Nevěděla jsem, jak na to odpovědět. Pravdu jí samozřejmě říkat nebudu, stejně by tomu nejspíš neuvěřila. No, i když... Ne, prostě jí to říkat nebudu. Budu se muset začlenit jako osoba, která se zde narodila. Nadechla jsem se a řekla svojí odpověď: ,,Nic mi není. Jen jsem trochu unavená." ,,Aha." řekla klidně Kobayashi a znovu začala jíst. Ulevilo se mi, že jsem jí nemusela nějak přemlouvat a při nejhorším jí říct pravdu.

Po čtvrt hodině jsme dojedly a já od Kanny a Kobayashi vzala talíře, abych je mohla umýt. Abych řekla pravdu, v reálném světě mě umývání nádobí nikdy moc nebavilo, taky k tomu ale mám úplně jiný přístup. Tady mi tři talíře moc nestačily. Nedá se nic dělat, budu to muset nějak překousnout. Šla jsem do obýváku a tam uviděla Kannu, jak leží na pohovce a spí. Musí být opravdu unavená, hlavně z toho náročného teleportu. Já byla taky unavená, takže jsem se rozhodla, že se převléknu do pyžama a taky si půjdu lehnout. Kobayashi už také byla nejspíš v ložnici. Přemýšlela jsem, kde budu spát. Kde v anime spala v Tohru? U Kobayashi? Šla jsem k ložnici a opatrně otevřela dveře. Chtěla jsem opatrně nakouknout, jestli tam jsou dvě postele a nebo dvojpostel. Bylo tam něco jako dvojpostel. Nebyly tam dva polštáře, ani dvě peřiny, jenom ta postel byla velká. Vkročila jsem do ložnice a zachumlala se do peřiny, kterou byla Kobayashi přikrytá. Docela se divím, že jsem jí mým vstupem neprobudila. Pomalu ale jistě jsem zaspala.