Asi po půl hodině jsem šla do koupelny abych se umyla. Byl to příjemný pocit smýt ze sebe všechnu tu únavu. Pak jsem si udělala úkol a šla spat. "Luci, stávat. Škola volá." "Mamííí, ještě pět minut." Proč musím tak brzo vstávat do tý pito mí školy. Pomalu jsem si stoupla vedle postele a protáhla jsem se. Pak jsem šla do sprchy se umýt, vyčistit si zuby na jíst a další ty blbosti. Vzala jsem si mobil a šla do školy. U pro střed cesty jsem uviděla Roberta(bývalí spolužák) "Ahoj Lucinko" Ten idiot si mě všiml. "Nazdar Robe" Robert šel zamnou " Ale Lucinko proč si tak zlá na své kamarády"Kamarády? "Robe mi nejsme kamarádi. Uhni jdu do školy" Chtěla jsem jít, ale on mě chytil. "Posť mě ty debile!" Koukl na mě" Lucinko moje sprostě se nemluví." Mluvil takovým hnusným svůdným hlasem. " Roberte pusť mě. Musím do školy." ten debil mě asi nepustí."Luci Luci, odkdy chodíš do školy? Vždy si byla ráda, když jsem tě držel a líbal." Políbil na krk. "To bylo když si mi vymyl mozek."
"Luci jsi v pohodě?" Marek? "Marku pomoc mi prosím!!" Marek byla moje jediná pomoc. Pak se kluci začali prát.
Tak to je konec kapitoly, vím byla krátká, ale to snad nevadí.
Vaše Vevu
ČTEŠ
Kamarád nebo něco víc ?
FanfictionDívka co nemá kamarády... Kluk co jich má mnoho... Dají se dohromady...?